Báseň na rozloučenou

Určena k přednesu, avšak nikdy nepřednesena. Pro O. (Napsáno v den, kdy jsme četli Wolkera, byli na únikovce a léčili horečky.) Procházka ve Stromovce se sestrou... a počínající jaro. Myslím, že ho všichni potřebujeme (už zase). Rudé růže, rty rozpraskanéWolkerovy verše v pražských uličkáchRaději snít, než vědět, co se staneNež nechat lásku chodit po špičkách… Continue reading Báseň na rozloučenou

Dokud mám pro co dýchat

Můj život šel fakt strašně rychle. Z oblaků snů jsou hranatý krychle. Ze čtyř stěn, už nemůžu ven. Tak se mi zdálo, že všechno jde snadno. Až když jsem padnul úplně na dno. Viděl jsem, jak jsem zachycen. Nádech. Vstávám. Zase jsem spala víc než devět hodin a pak ještě hodinu ležela a koukala do… Continue reading Dokud mám pro co dýchat