O rouškách, ztrátách a skrytých pocitech.
Pod rouškou
Category: Haiku
Dlouhé noci, krátká haiku
Tohle je poslední haiku článek letošního roku. Zvažovala jsem, jak to udělat - jestli ho vydat až posledního prosince, aby se tam vešel celý prosinec a rok s každodenními sedmnácti slabikami byl uzavřený úplně, ale zase bych tím narušila kontinuitu příspěvků. Ale nebojte, budu to tady aktualizovat a když budete pozorní, budete si moct přečíst… Continue reading Dlouhé noci, krátká haiku
Haiku s hořkosladkou příchutí
Haiku z posledního měsíce jsou možná navenek stejná jako všechna předchozí. Mám ale pocit, že jsem je psala v trochu jiném rozpoložení než ona předešlá. Neříkám, že jsem se neměla dobře a neříkám, že jsem se měla špatně, ale pocity byly místy jako na houpačce. Možná byly poslední týdny klíčové k tomu, co by mě… Continue reading Haiku s hořkosladkou příchutí
Haiku o podzimním skřivánkovi
Haiku už píšu opravdu ze setrvačnosti, ani mě nenapadne vynechat. Takový krátký každodenní rituál - napsat sedmnáct slabik, vměstnat do nich pocity, které se mi právě honí hlavou. Někdy nad tím opravdu nepřemýšlím. A tak se stává, že píšu o stejných věcech, o stejných pocitech, používám stejná slova - holt asi proto, že mám často… Continue reading Haiku o podzimním skřivánkovi
Haiku k sežrání
Omlouvám se za trochu nepoetický název tohoto článku, ale jinak to nešlo. Když jsem totiž fotky procházela a sestavovala koláže, zjistila jsem, že konec srpna a první dvě třetiny září se (alespoň dle fotek) točily kolem několika věcí. Tak třeba jsem hodně jedla a poměrně dost jídel jsem si vyfotila. Téměř každý den mám vyfocený… Continue reading Haiku k sežrání
Horkoletní haiku
Dnešní haiku článek vydávám tak nějak ráda. Ne že jindy bych vydávala články nerada, ale zrovna dneska mám prostě takovou tu správnou náladu na vydání právě tohoto haiku-foto článku. Zbytek července a hlavně srpen byla krásná doba a haiku se mi psala úplně sama. Navíc docela dost fotím a bylo těžké vybrat vždycky jen jednu… Continue reading Horkoletní haiku
Prázdná haiku?
Tak si říkám, jaký význam vlastně haiku mají. Představují něco uměleckého, nebo jimi jen ve zkratce vyprávím, jak jsem se měla a neměla? Dávají něco i ostatním, nebo jen mně? Co pro mě vlastně znamenají, když si je zpětně čtu a přemýšlím o tom, jak jsem se cítila, když jsem je psala? Tyhle otázky mou… Continue reading Prázdná haiku?
Haiku plná dobrodružství
Konec května a začátek června se pro mě nesly ve znamení neustálého dobrodružství a napětí. Rozhodně nemůžu říct, že bych se stihla na chvíli nudit. A teď jsem tady, je půlnoc z dvacátého na jednadvacátého června, ve vzduchu je cítit léto (ne, že by snad už pár týdnů nebylo) a můj úvodní text překypuje slovesem… Continue reading Haiku plná dobrodružství
Rozkvetlá haiku
Přelom dubna a května byl... přelomový. Musela jsem změnit řadu svých plánů. Nejela jsem na setkání fóra mládeže, naštěstí jsem už mohla na Svět knihy. Bylo hezky i ošklivo, všechno kvetlo. Hodně jsem četla a fotila knížky. A také Bertíka, jak je vidět na fotkách. Je to taková směsice, řekla bych. Květen totiž byl různorodý.… Continue reading Rozkvetlá haiku
(dub)nová haiku
Ze zbytku březnových a většiny dubnových haiku mám dobrý pocit. Hlavně ale z fotek. Najednou je totiž velmi jednoduché, skoro stejně přirozené jako dýchání, chodit s foťákem na krku a zvěčňovat tu pomíjivou jarní krásu. Zlatý déšť, rozkvetlé stromy, pučící květiny, modré nebe, zelenou trávu. Všechno zpívá, voní a i když se mám jinak (možná… Continue reading (dub)nová haiku
Turtlelike Blog 