Období

prázdný čas a plná hlava přemýšlení o štěstí každá další dobrá zpráva nic dobrého nevěstí holé stromy, hukot větru ozývá se za oknem vyhřátost se z tvého svetru nějak ztrácí každým dnem noci dlouhé, dny zdlouhavé počítám je na prstech příroda nás jarem klame ty máš starost, já mám vztek vychladlý čaj nechutná mi horký… Continue reading Období

Babylon

došla mi slova, zbytky sil inkoust se vylil na papír chybí mi verše, noc je tichá a múza cizí řečí vzdychá bilingvní sny mě často budí nevím, jak zeptat se, když nevím kudy zaplétám myšlenky do slov a vět copak chci bloudit přes celý svět?   zlobím se na sebe - má je to vina… Continue reading Babylon

Básničky z Mekáče

Tak nějak jsem nabyla dojmu, že mé články moc nikoho nezajímají. Nevím, jestli jsem si představovala, že mé životní dobrodružství bude někdo napjatě sledovat, nebo jestli jsem doufala, že to bude dobrodružnější, než to nakonec je, nicméně cítím lehkou skepsi. Znáte to - doufáte, že si vaše fotky prohlédne rodina, že se vám třeba někdo… Continue reading Básničky z Mekáče

Antistresové omalovánky: Dekorativní motivy

Kdysi dávno jsem vybarvovala antistresové omalovánky a pak jsem o tom i napsala článek (respektive jsem nafotila ony vybarvené mandaly). Při úklidu knihovny jsem narazila na ještě jedny omalovánky od stejné autorky. Nevybarvené. A protože už jsem dlouho nic nevybarvovala, měla jsem nějaké fixy, kterých jsem se chtěla nenásilnou formou zbavit a navíc jsem potřebovala… Continue reading Antistresové omalovánky: Dekorativní motivy

Dlouhé noci, krátká haiku

Tohle je poslední haiku článek letošního roku. Zvažovala jsem, jak to udělat - jestli ho vydat až posledního prosince, aby se tam vešel celý prosinec a rok s každodenními sedmnácti slabikami byl uzavřený úplně, ale zase bych tím narušila kontinuitu příspěvků. Ale nebojte, budu to tady aktualizovat a když budete pozorní, budete si moct přečíst… Continue reading Dlouhé noci, krátká haiku

Haiku s hořkosladkou příchutí

Haiku z posledního měsíce jsou možná navenek stejná jako všechna předchozí. Mám ale pocit, že jsem je psala v trochu jiném rozpoložení než ona předešlá. Neříkám, že jsem se neměla dobře a neříkám, že jsem se měla špatně, ale pocity byly místy jako na houpačce. Možná byly poslední týdny klíčové k tomu, co by mě… Continue reading Haiku s hořkosladkou příchutí

Co když?

Věnováno iluzi pro NiueNěkdy mám strach a ptám se sama sebeNěkdy mám strach vůbec na něco se ptátCo zbude ze snů, budou-li bez tebeCo zbude z přání, jež nebudeš si přátNěkdy se bojím, a tak hledám si skrýšNěkdy před strachem skrz slova utíkámCo je to život, po kterém netoužíšCo je to láska, když prožíváš ji… Continue reading Co když?