prázdný čas a plná hlava
přemýšlení o štěstí
každá další dobrá zpráva
nic dobrého nevěstí
holé stromy, hukot větru
ozývá se za oknem
vyhřátost se z tvého svetru
nějak ztrácí každým dnem
noci dlouhé, dny zdlouhavé
počítám je na prstech
příroda nás jarem klame
ty máš starost, já mám vztek
vychladlý čaj nechutná mi
horký vypít neumím
čekám, až mi čas oznámí
že odpustit sobě smím
Co děláte, když fouká vítr?
Když fouká vítr, tak poslouchám. A nebo se zachumlám do peřiny. 🙂
LikeLike
Krásně napsáno ♥ Ať už jsi při psaní myslela na cokoliv, tak doufám, že všechno bude zase v pořádku 🙂Another Dominika
LikeLike
Nasadím si čepici. To mě naučila babička a tohle moudro jsem ocenila až v dospělosti :). Jinak jsem ale nejraději doma zachumlaná do deky, s kávou, u filmu, s knížkou.
LikeLike
Já strašně ráda poslouchám vítr, jak mi mlátí do oken, a jak to zní skoro jako by se ta okna měla vysklít. A procházet se ve větru je taky fajn. Najednou člověk sám sebe vidí z naprosto jiné perspektivy. Metaforicky. (Pokud by to bylo doslovně, znamenalo by to, že mi vítr vyfoukl duši.) Pokud je na to naladěn. Jinak prostě vlaje a plápolá a láme se mu deštník…
LikeLike
Moc pěkně napsané. 🙂
LikeLike
Ó, to je nádhera!!!😍😍😍 Prekrásne napísané ❤ len cítiť z toho smútok…Keď fúka vietor, tak mu nastavím tvár, aby ma mohol pobozkať na obe líca 😊.
LikeLike