Období

prázdný čas a plná hlava
přemýšlení o štěstí
každá další dobrá zpráva
nic dobrého nevěstí

holé stromy, hukot větru
ozývá se za oknem
vyhřátost se z tvého svetru
nějak ztrácí každým dnem

noci dlouhé, dny zdlouhavé
počítám je na prstech
příroda nás jarem klame
ty máš starost, já mám vztek

vychladlý čaj nechutná mi
horký vypít neumím
čekám, až mi čas oznámí
že odpustit sobě smím

Co děláte, když fouká vítr?

6 thoughts on “Období”

  1. Nasadím si čepici. To mě naučila babička a tohle moudro jsem ocenila až v dospělosti :). Jinak jsem ale nejraději doma zachumlaná do deky, s kávou, u filmu, s knížkou.

    Like

  2. Já strašně ráda poslouchám vítr, jak mi mlátí do oken, a jak to zní skoro jako by se ta okna měla vysklít. A procházet se ve větru je taky fajn. Najednou člověk sám sebe vidí z naprosto jiné perspektivy. Metaforicky. (Pokud by to bylo doslovně, znamenalo by to, že mi vítr vyfoukl duši.) Pokud je na to naladěn. Jinak prostě vlaje a plápolá a láme se mu deštník…

    Like

  3. Ó, to je nádhera!!!😍😍😍 Prekrásne napísané ❤ len cítiť z toho smútok…Keď fúka vietor, tak mu nastavím tvár, aby ma mohol pobozkať na obe líca 😊.

    Like

Leave a comment