V červnu jsem měla skvělou příležitost zúčastnit se celostátního kola olympiády v českém jazyce. Bylo to skvělé a dalo mi to hodně, i když jsem v závěru toho soutěžního týdne dostala \"jen\" diplom za účast. Jedním ze zadání na slohovou práci bylo \"Na vodě\". Nápad přišel okamžitě. Když pak ale porotci ve vlídných slovech mluvili… Continue reading Brčko na vodě
Tag: próza
Dnes jsem potkala | Hřejivá výzva
Napiš o cizím člověku, kterého jsi dnes viděla | 5.9.2017Byl to celkem běžný druhý školní den, nic moc se dít nemělo. Jako každý rok, i letos jsme měli v plánu číst školní řád, což je, jak si asi všichni studenti vzpomínají, děsná nuda. Známe ho všichni odpředu dozadu, podepisujeme papír, že jsme se s ním seznámili… Continue reading Dnes jsem potkala | Hřejivá výzva
Stůl
Je trochu na pováženou, že do složky tvorba přidávám neustále jen staré kousky. Ale je mi líto je vyhodit. Mám je uložené v koceptech a jinak než v podobě článku už asi nikdy světlo světa nespatří. Tohle je jedna slohovka, kterou jsme měli psát bez přípravy v hodině. Příběh čistě v dialozích. Myslím, že témata… Continue reading Stůl
Protected: Kolik váží láska?
There is no excerpt because this is a protected post.
Nowhere
It used to be such a nice place. All those huge trees, whose trunks reflected the longevity of this piece of land, were reduced to ashes and nothing left here. Just an endless road, never empty and never silent. We had planned to go forward through the forest that used to stretch here, but now we… Continue reading Nowhere
V parku
Kdysi dávno jsme ve škole psali vyprávění. Kterak se člověk (er-forma) setká v parku se psem (ich-forma). Má práce byla taková všelijaká, dnes bych ji asi napsala trochu jinak, přesto jsem se rozhodla ji zde zveřejnit, protože mi její kopii přinesla spolužačka a mně bylo líto to vyhodit bez jakéhokoliv uchování. Čtyřiaosmdesátiletá Hana ovdověla před třemi… Continue reading V parku
Když se večer setká s nocí
Někteří lidé uctívají ráno, protože mají pocit, že právě tehdy se rodí něco nového. Se svítáním přichází nový začátek, nové možnosti. Pro mě však měl odjakživa mnohem větší kouzlo ten okamžik, kdy se slunce dotkne obzoru a na obloze se rozprostře vesmírná věčnost.Večer otevírá lidem oči, ukazuje okolní svět v úplně jiném světle. Život vyvedený… Continue reading Když se večer setká s nocí
Je lepší zemřít pro něco než žít pro nic.
Výrok Cornella George Hopley-Woolriche, amerického prozaika dvacátého století, přímo vybízí k zamyšlení. Uvažovat nad ním v rámci příspěvku do (S)nové výzvy jsem sice původně v plánu neměla, ale v poslední době mě celkem často napadá, že tak výstižný citát si zaslouží pár řádek.Můj táta jednou prohlásil, že člověk se narodit může, ale umřít musí. Taková… Continue reading Je lepší zemřít pro něco než žít pro nic.
Ticho
Měla krásný hlas. Sametový, když šeptala. A já ho umlčel. Nepřál jsem si, aby se má klející slova vyplnila s takovou definitivností, byť jsem je v ten okamžik myslel vždycky vážně. Když si věčně frustrovaný cynik jako já nechá poplést hlavu mladinkou dívkou hýřící optimismem a nápady, nemůže to dopadnout dobře. Jeden se musí změnit. Anebo… Continue reading Ticho
Pryč
Necítila smutek nebo bolest. Ten podivný pocit, že se její žaludek houpe na nestabilní půdě pocitů a všechno, co v ní ještě zbylo, se co nevidět vyplaví ven z těla, už dávno pominul, nezůstalo nic. Nic, k čemu by se mohla upnout, na co soustředit to bezbřehé množství vjemů, kterých se jí dostalo nebo o… Continue reading Pryč
Turtlelike Blog 