Hudba. Poslední dobou moje záchrana. Nějak už mě rozčilují knížky, nudí filmy/seriály a vysilují hovory přes skype a whatsapp s těmi, kteří ještě nezapomněli, že vůbec existuju. A tak zbývají písničky, které jsou občas asi nesmyslné, nevztahují se na můj život, nezasáhly mě. Ale vlezly mi do hlavy – a vlastně, díky za to. Bez nich by tam bylo ticho a prázdno. A prázdnoty se bojím.
Začnu velkým objevem, folk-rockovou skupinou z Norimberka, kterou jsem si zamilovala nejen díky skvělým videím a jakémusi mušketýrskému šarmu, ale také proto, že se pravidelně dívám na jejich live-streamy, a vážně působí jako fajn lidi. Jejich texty oslavují často nějakou formu hrdinství, lásku a tak. Někdy se mi prostě jen líbí výběr slov a melodie, někdy to má ale takový příhodný význam. Třeba písnička C’est la vie je vyloženě motivační, ostatně podívejte se na anglický překlad nebo lyrics. Neue Helden je zase takový dobrý výstřelek, hlavně má tedy své kouzlo slovo “KutschPutsch”, Kutsche jako kočár a Putsch, zkrátka puč. Rozhodli se vjet do mnichovských ulic a udělat trochu rozruch. No a nakonec Wallenstein, důkaz toho, že Albrecht z Valdštejna je osobností spíš za hranicemi než v Česku. Taky mě pobavilo, kolik Čechů tam napsalo komentář. Mohla bych sdílet ještě tak 5 dalších písniček, ale koho by to bavilo. Třeba příště.
Na téhle písničce možná není nic zvláštního, ale je taková chytlavá. And maybe we’re all crazy somehow after all.
Linkin Park jsem nikdy moc neposlouchala – tedy až do té doby, než se jejich písničky objevily ve hře Beat Saber. K téhle hře se hodí úplně dokonale a hraju je strašně ráda. Tak nějak při nich získáte ten správný švih. Oblíbila jsem si snad všechny, které se tam objevily, dokonce i Papercut, i když mi to ze začátku připadalo až moc přitažené. Já nevím, na jednu stranu si říkám, že je to možná moc melodramatické. Ale že je ta hudba tak nějak relatable a vlastně tak jako nepříjemně příjemná, to holt popřít nemůžu.
Wincenta Weisse mám moc ráda, je to taková ta německá “hvězda”, jejíž tvorba mi ale nepřipadá laciná a účelová. Naopak, většina jeho písniček se mi zdá taková procítěná (ale ne na sílu). Tohle video je ale spíš lustig, zkrátka kromě písničky samotné se mi líbí právě i ten videoklip. 😀
Né, tohle není nic podobného jako “Skoč na stůl šenkýřko”, i když by se to mohlo zdát. Je to trochu otrhovačka, to jo. “Můj táta mi dobře radil, abych se nikdy nikdy nikdy nezamilovával do holky za pultem.”
Nedávno (dobře, zdá se to jako věčnost, ale vlastně je to pár týdnů) jsem četla, že umřel David Stypka. Nějak mě to zasáhlo víc, než bych čekala, přeci jen na umělcích a “celebritách” tolik nelpím. Ale kvůli tomuhle jsem byla smutná skoro týden. A samozřejmě jsem hodně poslouchala jeho tvorbu. Písničku Kříž možná znáte z filmu Úsměvy smutných mužů.
Taky jsem se nějak dostala k Ewě Farné, ani nevím, jak se to stalo. Ale vlastně je mi strašně sympatická jako osoba a když jsem se vrátila k její staré tvorbě, zjistila jsem, že i tehdy byla sympatická. Boží mlejny jsou trochu divná písnička, ale z nějakého důvodu mi poslední dobou skáče do playlistů. A ve videoklipu s písní k filmu Všechno nebo nic (ten film je nic moc, ale ten videoklip je naprosto boží) to Ewě neskutečně sluší. Přemýšlím, jestli se mi víc líbí česká nebo polská verze téhle písničky. Nemůžu se rozhodnout.
Haha, když jsem si tuhle jinak hezky inspirativní a vážně povedenou písničku z filmu Aladdin pouštěla teď, abych věděla, co o ní víc napsat, napadlo mě jen to, že ten refrén se možná donesl poslanci Volnému, protože to, jak ho nikdo neumlčí a jak on zkrátka zticha nebude, to sedí naprosto dokonale. 😀
Trocha italštiny. A trocha takové neinvazivní hudby, spíš takové poezie s doprovodem kytary. Snažila jsem se obklopovat se italštinou co nejvíc, abych se na tu B1 fakt dostala. A jo, povedlo se. Jen mě to celé tak zvláštně vyčerpalo. Ma posso dirlo in italiano e penso che sia gia un successo.
Jak tomu tak bývá, mám ráda covery a často radši než originál. U písniček od Zayna je to tak vždycky. 😀 A buďme upřímní, Kurt Hugo Schneider je génius.
Máte rádi pohádku Dvanáct měsíčků? Já strašně. Myslím, že je to poslední štědrovečerní pohádka, kterou jsem viděla a kterou jsem si zamilovala. Tahle písnička je strašně silná, ale nevím přesně proč. Možná díky těm otázkám, které si neustále kladu. “Co spasit může tě, pro co jsme na světě, já se tě člověče ptám. Co ti únor změní v máj, pro co šel bys světa kraj…”
Už dlouho tu nebyla přehlídka Valjeanů! Nedávno jsem si to připomněla, když jsem koukala na rozhovory s herci z filmového muzikálu. A prostě tenhle x-jazyčný mix mě nepřestane asi nikdy bavit, i když uznávám, že někdy jsou to trochu prázdná slova. Nicméně hezky zpívaná.
No a na závěr má oblíbená smutná písnička a ústřižky z HP, které z toho dělají něco dojemnějšího. Musím se přiznat – asi jsem z Harryho Pottera už pomalu nějak vyrostla. Zrovna čtu (zase) pátý díl a moc mě to nebaví. Možná bych to měla nechat jen jako hezkou vzpomínku a nekazit si dojmy z toho tím, že se k tomu budu pořád vracet a přemýšlet o tom. Jak to máte vy?
Co poslední dobou posloucháte vy (kromě vládních tiskovek)? A jak se máte? Snad to nějak zvládáte, vím, že situace už je těžká pro všechny. Ale vydržme to. Držím nám všem palce.
Turtlelike Blog 
Poslední dobou ulítávám na písních od Miky, ale ne moc často, jsem moc ráda, že mám v hlavě ticho.
Harryho Pottera pořád miluju, ale spíš filmové zpracování, ta můžu sjíždět klidně každý měsíc a nenudí mě :).
Přeji hlavně zdraví a klid v duši v téhle blbé době :).
LikeLike
Tobě taky hlavně zdraví a klid! 🙂 Na mě je toho ticha občas až moc, ale zase jsem si na to tak zvykla, že až zase budu někde mezi hlučnými lidmi, bude to náročné zvykání. 😀
LikeLike
Ta hudební směs je moc pěkná, máš dobrý rozsah.
DˇArtagnanové mě zaujali, mají dobrý odpich, sympatické písničky. Ta první mi byla hodně známá, trochu jsem zabrouzdala a našla originálku – Mc Murrough – Follow Me Up To Carlo. Té šermířské skupině by docela slušela i nějaká zpěvule s dobrým hlasem, buď dramatickým jako v Nightwish nebo křehčím jako ve Whithin Temptation.
Kupodivu mě příjemně překvapila i Ewa Farna, mám dojem že zvládne i operní projev. Linkin Park mám taky ráda, kdysi jsem na ně přišla přes klipy na téma Harryho Pottera, jak se dělávaly takové ty fan sestřihy. Vlastně díky těmto klipům jsme objevila pěknou řádku skupin.
Pokud ti lahodí ta folkrocková směska ďArtagnanů, mohla by tě zaujmout i některá z našich skupin. Hodně dobrá je Asonance, zkus si něco od nich najít, třeba písničku Tesař, Dva havrani, nebo Čarodějka z Amesbury. Vlastně zpívají také převzaté songy, jen si je buď otextovali po svém, nebo s původními texty, v překladu možná upravenými.
A možná někdy zabrousíš i do našich starších vod a objevíš Spirituál kvintet. No, možná je znáš. Mají rozličný repertoár, od spirituálů, po parádně přepracované lidové písničky (Šibeničky) a taky moc pěkné staré písničky (Písničky z roku raz dva).
Naposled mě hodně oslovila Gabriela Gunčíková a její písnička I stand.
LikeLike
Díky za komentář! 🙂
Vidíš, to jsem ani nevěděla, že mají převzaté melodie, ale je to super. Vždycky mám ráda, když nějaká písnička existuje ve více jazycích, byť se samozřejmě jedná o jiný text a jakousi osobní úpravu a provedení. 🙂
Jojo, přesně ty FAN sestřihy mám strašně ráda. I když koukám spíš na takové ty obecné, občas možná Harry a Sirius nebo tak, ale úplně nemusím takové ty Dramione apod. 😀
Děkuji také za tipy! 🙂
LikeLike
dArtagnan mi velmi matně něco říká – jestli oni nenatočili písničku s Patty Gurdy, která je pro mě spolu s Faunem objev (na doporučení) poslední doby. Já se snad nakonec ještě dostanu i k opakování němčiny 🙂 (Příjemně mě překvapilo, že ačkoli bych texty Faunu nedovedla přeložit, zůstalo mi někde v hlavě z němčiny dost na to, abych alespoň pochopila, o co zhruba jde.)
LikeLike
Joo, s Patty Gurdy natočili celkem nedávno Farewell, je to boží, akorát jsem to sem nakonec nevybrala, i když to poslouchám taky dost často. 😀 Faun, to mi taky něco říká, určitě jsem od nich už něco slyšela. 🙂 A mám radost! Hudba je klíč k mnohým věcem ❤
LikeLike
Stypka, krajan, bude chybět. Smutnější ale je, že umřel tak mladý a že tady nechal tři děti. Jeho písničky jsem si nijak zvlášť neoblíbila, ale poslouchají se dobře, jsou takové pohlazení.
Farna hezky zpívá, bohužel si ji vždycky vybavím z toho prvního alba… ale třeba právě se Stypkou nebo z Čechomorem jí to znělo moc hezky. A fandím bokům jako skříň, je mi sympatické, že si ze sebe umí udělat srandu, když ji bulvár tak řeší (řešil?).
Linkin park poslední dobou poslouchám často, ale ne vlastní vinou, pouští si ho přítel. 😀 Některé písničky jsou fajn.
Sama poslední dobou pouštím hlavně Svěráka… primárně pro syna, ale sama si ty písničky užívám a zpívám je z plných plic.
LikeLike
Jo, to mě právě zarazilo, to mládí, ta smutná situace…
Boky jako skříň jsou hymna! 😀 Hele zrovna nedávno jsem viděla nějaký titulek (dál tyhle bulvární blbosti nečtu), že “Ewě mateřství sluší, zhubla xx kilo”. To je šílený, ne? Jak to furt někdo řeší.
Svěrák je srdcovka. Jestli někdy budu mít děti, bude to i pro mě skvělá příležitost, jak si legálně zpívat všechny mé oblíbené písničky. 😀
LikeLike
Na Ewě Farné jsem vyrůstala! Je to stále sympatická ženská. Jinak já teď nic moc neposlouchám, pustím si vždycky nějaký mix na Spotify ke cvičení a na cestách vlakem většinou jedu podcasty:D
LikeLike
Jo, já taky spíš než hudbu poslední dobou poslouchám audioknihy. Ale teď mi zase asi čtenářské období trochu skončilo, nějak jsem se těmi příběhy a tak přesytila. Tak si dám chvíli pauzu. 😀
Co posloucháš za podcasty? 🙂
LikeLike
Já jsem hudbou naprosto nepolíbená. Dřív jsem se snažila najít si něco svého a skákala jsem mezi různými žánry, občas se m nějaká písnička zalíbila, ale nikdy to nebylo nic, co by se mi dostalo pod kůži. Občas si pustím nějakou klasickou hudbu, někdy Lindsey Stirling (obecně mám asi raději instrumentální hudbu) a potom když upravuji fotky, pouštím si hudbu, která je podle mě nějak vystihuje.
Osobně si myslím, že to období, kdy se pro lidi stává hudba určující, jsem strávila doma s knihami. A i když si někdy přijdu divná, když říkám, že ne, já vážně žádnou hudbu neposlouchám, nemám moc pocit, že by mi chyběla.
PS: S Harrym Potterem to mám stejně. Asi už ho nikdy číst nebudu, nějak se bojím, co by to ve mě otevřelo, protože po posledním čtení u mě dost klesl.
LikeLike
To vůbec není nic divného! A rozhodně se tím nenech vykolejit. Já taky vlastně nikdy neměla nějakou určující zpěvačku/skupinu, ale mám spoustu oblíbeného a asi i dost takový mainstream. Nicméně přítel je na tom podobně jako ty – občas poslouchá swing/elektro swing při práci, teď díky Beat Saberu jsem ho přivedla k Imagine Dragons, zná nějaké “hokejové hity” a taky různé herní soundtracky. A já tomu vlastně rozumím. 🙂
Mimochodem, jak to, že u tebe dost klesl? Kvůli něčemu konkrétnímu? Tyhle polemiky mě zajímají, s přítelem se o tom právě bavíme docela často. 😀
LikeLike
Osobně si myslím, že hlavní úspěch Harryho Pottera tkví v tom, že vyrůstal spolu s jednou generací lidí. Vždy byl tak starý, jako my. Zpětně jsou ale rozdíly mezi jednotlivými knihami opravdu diametrální a myslím si, že kdybych je četla až jako dospělá (nebo všechny najednou jako dítě), ani zdaleka bych si je tolik neoblíbila.
Nechci nějak snižovat, co Rowlingová dokázala, to ne. Jen si prostě myslím, že hodně věcí nedomyslela (hlavně věci okolo magie), s vedlejšími postavami zacházela tak, aby se vždy hodily do krámu Harrymu a celkově mám pocit, že mu dost často nahrávala (např. pořád porušoval školní řád a většinou ho za to ještě odměnili, ne naopak). Poslední díl pak na mě působí trochu jako by si přečetla Hry o trůny a řekla, že za celou sérii zabila málo postav, tak se do toho na konci opře. Nevím. Možná bych o tom neměla tolik přemýšlet, ale člověku to nedá 😀
LikeLike
Ty mi vždycky připravíš tak hezkej playlist, to snad ani není možný. Německý kapely mě dost překvapily (pozitivně), miluju housle, takže my ty písničky dost sedly. 🙂 Harryho můžu číst furt dokola a fakt si přeju, abych z něj nikdy nevyrostla. 🙂
Ewu Farnou jsem zbožňovala tak v patnácti. Teď už její písničky moc neposlouchám, ale jako ženskou ji mám moc ráda. 🙂
LikeLike
Nojo, tak mně připadá, že písničky Ewy rostou s věkem – jakože Měls mě vůbec rád prostě budeš poslouchat ve 14, ale ne o deset let později. 😀
Díky moc za komentář! 🙂
LikeLike
To mě mrzí, že máš takové pocity. Ale hudba dokáže člověka hodně povzbudit. Já poslouchám většinou takovou hudbu, kterou téměř nikdo nezná, většina popu se mi vůbec nelíbí. Mám moc ráda irský a skotský folk, poslední dobou při práci nejvíc poslouchám jen nějakou instrumentální hudbu – stačí napsat “ambience” a dá se toho najít mraky. Třeba “Pride and Prejudice ambience” nebo “Lord of the Rings ambience”. Nedávno jsem objevila zpěvačku Billie Marten, která je skvělá.
LikeLike
Jo, ambience nebo různé filmové soundtracky taky ráda poslouchám. Můj problém je, že nerada poslouchám hudbu dlouhodobě ze sluchátek, nejraději bych si nechala puštěný repráček a potichu to nechala linout se místností, ale to by zas rušilo přítele. 😀
Děkuji moc za komentář a snad se máš hezky! 🙂
LikeLike
Ahoj, Vlasti 🙂
Tak jsem se zas po hodně dlouhé době hecla a koukám, co je nového. A musím říct, že jsi mě tímhle příspěvkem moc potěšila. Teda netěší mě samozřejmě to, žejsi na tom až tak, že tě nebaví knihy a to, co by tě za normálních okolností nejspíše bavilo. Mimochodem, my jsme si taky slíbily nějaký ten hovor, tak až budu vědět, že tě to nebude vysilovat, ozvu se ještě jednou 😀
Kde začít, k mnoha písničkám mám něco. Hlavně jsi ale přede mě postavila celkem chutně vypadající dezert. Některé písničky jsou pro mě nové, ale zalíbily se mi, takže si je už ukládám. Třeba ten Weiss, Theory of a Deadman a němečtí mušketýři. Hned jsem poslala odkaz taky svému příteli, protože on má rád, když se hraje a zpívá o historii. Jeho nejoblíbenější skupina je Sabaton, ti mají hodně písní o válkách, bitvách a tak. Ale slova bývají moc dobrá. A navíc – což je podle mě taky zajímavé – mají písně, které se dotýkají i českých dějin – Bitva na Bílé Hoře a hráli ještě o nějakém muži z Československa, který tady u nás ani není moc známý, ale zdá se, že v jejich zemi (myslím, že jsou ze Švédska) má velký význam.
No ale co bych k té německé skupině ještě ráda řekla – zaujal mě ten Valdštejn. Upřímně si nemyslím, že by byl Albrecht větší osobností spíše za hranicemi než u nás. Podle mě je to jedna z nejznámějších českých historických osobností v ČR. Hodně lidí ví, o koho se jedná, a bylo mu dedikováno spoustu uměleckých děl.
No ale hlavně chci napsat, že německá varianta slova “Wallenstein” je vlastně chybná. A o to se zasloužil Friedrich Schiller. Od té doby mají Němci zafixovanou nesprávnou variantu. Správně by to mělo být Waldstein. Pokud by tě to zajímalo, můžeš si o tom něco přečíst tady: https://www.zamek-kynzvart.cz/cs/vice-o-zamku/historie/Muzeum-pribehu/boj-a-revoluce/valdstejn-nebo-wallenstein
Hraješ Beat Saber? Hej, my taky! Až bude možnost, nechceš si zahrát se mnou a s přítelem? 😀 Ne, že bychom byli nějací experti. Ale normály a hardy zvládáme. Přítel si však troufne už i na nějakou tu expertní úroveň. Jednu písničku od Linkinů máme taky. Ale po přečtení tohoto článku jsem mu napsala, že toho musí stáhnout víc 😀
No, abych to nějak zakončila, tak aspoň ještě k té Naomi Scott – jeden čas jsem měla období, kdy jsem si tuhle písničku pouštěla dokola a pořád si ji zpívala. Líbí se mi i obsahově. A tak nějak jsem si ji vzala i za svou, protože mám pocit, že kdyby mi někdo vzal hlas a já nemohla mluvit, tak by mi musely pod pusou jet aspoň titulky.
No, tak ještě jednou děkuji, mám zase co poslouchat 😀
Jo a ještě jedna věc, znáš tohle? 😉
LikeLike
Ty jo, díky za doplnění informací o Albrechtovi. Popravdě mi to vrtalo hlavou už delší dobu, jak to s tím jménem je, ale spíš mě to vždycky tak napadlo a pak jsem na to zas zapomněla. Asi jsem předpokládala, že spíš ta česká varianta je zkomolenina, protože to je asi častější případ v historii, že Češi komolí německá jména. 😀
Určitě si někdy můžeme domluvit nějaký videohovor (jé, ten by byl dlouhý! 😀 ) a případně i toho společného Beat Sabera, to by bylo boží! Fauny znám, ale už jsem je dlouho neslyšela. Díky za odkaz! 🙂
A taky díky za elaborát, udělal mi moc radost! 🙂 Měj se krásně!
LikeLike
Ahoj Vlasti,
chtěla jsme se ujistit, totiž, včera jsem ti sem napsala takový elaborát 😀 a když jsem jej odesílala, ukázal se tu, ale teďka ho nevidím, dostala jsi ho? Anebo to musím psát celé znovu? 😀
LikeLike
Došel, došel. 😀 Jen jsem ho zapomněla schválit. Chodí mi bohužel i dost spamů, takže tu mám nastavené schvalování. 🙂
LikeLike