Čas od času přemýšlím nad tím, proč vlastně čtu – a proč, když se mi nějaký příběh líbí, si ho stejně většinou nepřečtu znovu. Opakované čtení již přečtených knih není nic neobvyklého a je pravda, že se čas od času ke knihám vracím, ale obecně spíš čtu jednu za druhou, staré dojmy nahrazují nové příběhy… a někdy je mi to líto. Přesto existuje pár knih, u nichž jsem v předchozích letech už několikrát udělala “výjimku”, to když jsem dostala chuť si je prostě přečíst znovu. A o nich vám dneska chci napsat pár slov.
Rozhodla jsem se pro účely tohoto článku ignorovat Harryho Pottera a Malého prince – HP je série příliš rozsáhlá a už jsem o tom, kolikrát jsem ji četla, básnila milionkrát, a Malý princ je zase taková srdečnější záležitost, vlastně ho nepovažuji za knížku jako spíš za životní filosofii, neboť těmi citáty se obklopuji téměř denně.
Velký Gatsby – Francis Scott Fitzgerald
Poprvé jsem Gatsbyho četla v červnu roku 2014, a i když mám takhle zpětně pocit, že jsem ho tehdy vlastně moc nepochopila, svou tehdejší volbu slov dokáži ocenit i dneska. Myslím, že mnohem důležitější pro mě bylo druhé čtení, vlastně poslech, který se uskutečnil o dva roky později, v lednu roku 2016. Možná to souviselo i s probíráním americké literatury v hodinách angličtiny, ale najednou mi celý příběh a snad i jeho poslání nějak doteklo. V září roku 2017 jsem si Gatsbyho přečetla v originále – a mile mě překvapilo, jak snadno a zároveň těžce se mi kniha čte. Snadno, protože je napsána opravdu hezky, a těžce, protože jakmile si začnete všímat všech těch náznaků a skutečností skrytých za slovy, výrazy či činy postav, všechno se jeví v jiném světle. Nu a prozatím naposledy jsem se k Gatsbymu dostala v prosinci 2018, a sice v němčině (tedy, jednalo se o takovou tu zrcadlovou knihu z Levných knih, kde je to nejspíš i zjednodušené, ale četla jsem jen německý text). Možná právě díky tomu zjednodušení, možná proto, že jsem příběh už tak dobře znala, mi najednou začala vadit všechna ta faleš, povrchnost, pozlátko…zkrátka asi právě to, na co se autor snažil poukazovat. Daisy mi připadala s každým okamžikem, kdy “otevřela pusu” nesnesitelnější a konec mě rozesmutnil tak jako jen málokterý knižní či filmový. Když už jsme u filmu – poprvé jsem ho viděla (myslím ten s DiCapriem v roli Jaye Gatsbyho) s docela velkým zpožděním, až tak někdy 2017/18. Nedokáži to říct úplně přesně, protože to vlastně ani nebyl žádný významný okamžik mého života. Neříkám, že je to špatný film, ale nevyjadřuje úplně mé představy o knize, naopak staví postavy i jejich život a rozhodnutí do trochu jiného (hollywoodského?) světla.
A proč se mi vlastně kniha tak líbí a proč ji opakovaně čtu? Připomíná mi, že mít naději je nesmírně důležité. A zároveň, že nehledě na to, jak moc se snažíme, jak moc tvrdě bojujeme, jak moc vytrvalí či silní či odvážní jsme, jsou věci, které zkrátka neovlivníme – nezměníme charakter ostatních, nevyřešíme problémy druhých, nepřinutíme nikoho, aby nás miloval a nezavděčíme se všem. Tedy, občas se to povést může, ale člověk nesmí své štěstí vkládat do rukou druhých, protože to může skončit opravdu hodně špatně.
Hoši od Bobří řeky – Jaroslav Foglar
Na rozdíl od předchozí knihy nejsem schopna v tomto případě říct, kolikrát jsem Hochy od Bobří řeky četla či kdy přesně to bylo. Ale jen málokterá kniha měla na mé dětství takový vliv (další byl pravděpodobně právě Harry Potter). Tuhle útlou známou foglarovku jsem si s sebou vozila každoročně na skautský tábor (od první do sedmé třídy). Ne vždycky jsem ji přečetla celou, ale neustále jsem jí listovala a snažila se po vzoru jejích hlavních hrdinů plnit bobříky (ostatně takové věci se na skautských táborech dělají i bez knížky). Dneska už nejsem schopna vyjmenovat všech 13 bobříků – jen vím, že s mnohými jsem měla vždycky napoprvé problém, a pak zas trvalo dlouhou dobu, než jsem se rozhodla se do celého plnění znovu pustit. Nešel mi bobřík mlčení, protože jsem prostě vždycky byla ve společnosti lidí ukecaná (jó, dneska už bych ho možná dala). Nedokázala jsem splnit bobříka mrštnosti, ušlechtilosti, osamělosti a vlastně si nejsem jistá, že bych si někdy směla našít i bobříka květin, síly nebo odvahy. (Ty jo, když teď takhle tenhle odstavec píšu, mám úplně chuť se do lovu bobříků zase pustit. Jenže, k čemu by to dneska bylo?)
Obecně se mi na foglarovkách líbí to jejich morální poselství, nádech první republiky, času, kdy být skautem muselo být nádherné. I já mám na svá léta ve skautském oddílu spoustu pěkných vzpomínek, ale zároveň ty poslední roky prostě naše středisko hodně upadalo a podepsalo se to i na všem ostatním…
Doufala jsem, že mi k Vánocům dorazí nové ilustrované vydání Hochů od Bobří řeky, ale bohužel ne, a tak se další re-reading zatím nekoná.
A které knihy jste nejvíckrát četli vy? Znáte Gatsbyho a bobříky? Co dalšího jste od Foglara či Fitzgeralda četli?
Mějte se krásně a snad taky nechytnete chřipku nebo jiný druh lednového onemocnění.
To máš o mně ušlechtilou, ale mylnou představu! 😀 Čtu spoustu knih, o nichž už předem vím, že si je nejspíš znovu nepřečtu. A i když se mi spousta knih ze žánru YA vážně líbila, nějak (možná právě proto) je nemám potřebu číst znovu. 🙂
Já bohužel přečetla jen tři knížky – Hoši od Bobří řeky, Přístav volá a Záhada hlavolamu, a to už jsem četla v pozdějším věku a nebylo to ono. I u Foglara mě mrzí, že jsem třeba Rychlé šípy neobjevila tak v devíti, desíti letech, ale což, zato jsem měla spoustu reálných zážitků ze skauta a tak. 🙂 😀
Ahoj, to je zajímavý nápad zamyslet se nad tím, co jsem četla nejčastěji. Když vynechám knihy, které čtu neustále kvůli své práci (učitelka češtiny), tak by tam pravděpodobně byla taky nějaká foglarovka. Foglar je moje láska, mám ho doma kompletního. Kromě Hochů od Bobří řeky jsem asi nejčastěji četla Boj o první místo a Když duben přichází. Mám taky ráda různé romance, takže je klidně možné, že by se sem dostalo Ve stínu moruše a Levandulové ráno od Jude Deveraux nebo série Čekanky od Lisy Kleypas. Jinak Gatsbyho jsem taky četla, mám ho ráda, ale kniha je o hodně lepší než film. Momentálně ho čtu v němčině a je to takové zvláštní, ale baví mě to:-)Hanka z ciculka.cz
Je to škoda, ale určitě se nesnaž ho dohnat, snad až budeš mít děti nebo tak… Bohužel takovéhle zpětné čtení dětských knih vůbec nefunguje, právě to zjišťuji u Eragona…
Jé, to musí být hezké, mít kompletního Foglara! Vždycky jsem měla ráda ta vydání od nakladatelství Olympia, ta mají vážně moc pěkné obálky. 🙂 Držím s četbou palce! 🙂
Moc pěkný článek a hlavně nápad 🙂 Hned sjem začala přemýšlet jaké knihy jsem já četla nejčastěji 🙂 Asi Pána prstenů a Harryho Pottera 😀 Ale oba tyhle literární gurmánské kousky mám přečtené taky, k maturitě 🙂
Od Foglara jsem bohužel nečetla nic, ale určitě se k němu chci dostat, stejně jako k dalším milionům autorům. Ani Gatsbyho jsem nečetla, ale viděla jsem to hollywoodské zpracování a nejsem si jistá, jestli ve mně zanechalo to, co mělo. (Nebo pocity, které by ve mně vzbudila kniha.)U mě se jedná klasicky o Harryho a taky o Hunger Games. Nějak jsem si oblíbila atmosféru těch knížek, stejně tak miluju filmové zpracování. Pak by to byl také Malý princ, toho mám hrozně ráda. Jinak se přiznám, že raději objevuji stále nové knížky a nad těmi \”starými\” jenom tak přemýšlím, vzpomínám.
Velký Gatsby mě nijak extra nezaujal a Foglarovky jsou fajn, ale stejně jsem je víckrát nečetla. Když nebudu počítat takové ty obvious věci jako Harry Potter, Malý princ, Máj, Kytice, pohádky a dívčí romány Lenky Lanczové, nejvíckrát jsem četla Rozmarné léto, myslím, že tak pětkrát nebo šestkrát. Pak taky Racka od A. P. Čechova. Oboje jsou srdcovky, Racek se mě dotýká asi ze všech knih nejsilněji. Jinak většinou čtu knížky sotva podruhé, natož víckrát. Takové ty velké srdcovky jsem četla jen dvakrát nebo třikrát (Na cestě, Mistr a Markétka, Tulák po hvězdách, Sofiin svět, Svět podle Garpa…). Ale mám teď úplně chuť si něco přečíst znovu, asi si to letos zařadím do čtenářského programu!
Od Foglara som čítala všetky romány, kroniky asi všetky nie, ale aj tak je to jeden z mojich obľúbených autorov. Sú to pekné spomienky, skautka som nebola, ale klub inšpirovaný Rýchlymi šípmi sme mali. 🙂 Ale aj teraz sa mi tieto knihy páčia. To nové vydanie Chlapcov od Bobrej rieky som si kúpila a aj si ho chcem prečítať, možno sa vrátim aj k nejakým iným Foglarovým knihám. Čítala som aj neoficiálne pokračovanie trilógie o Rýchlych šípoch a ďalšie by malo byť dostupné v tomto roku, tak som zvedavá.Väčšinou knihy nečítam znovu celé, ale prečítam si z nich len nejakú kapitolu alebo niekoľko kapitol. Buď tam mám niektoré špeciálne vyhliadnuté (pamätám si, ako som si minulý rok dokonca požičala z knižnice Deti z Bullerbynu len preto, aby som si znovu prečítala, ako dievčatá bozkávali žaby – čo ak je tam zabudnutý princ, ktorého doteraz nikto nepobozkal?), alebo si len tak niečo prečítam. To, že znovu prečítam niektorú knihu, si značím v mojich zoznamoch prečítaných kníh (blog je užitočná vec!), takže si to môžem spočítať – za posledné 3 roky to bolo 7,5 z celkového počtu 56 prečítaných kníh v roku 2017, 10 zo 62 v roku 2018 a 3,5 z 57 v roku 2019. (Tie \”polknihy\” sa tam dostali tak, že som predtým prečítala napríklad iba prvú časť knihy alebo kniha obsahuje viac diel. :-P) Že toho nie je tak veľa, to som si všimla už dávnejšie a trochu som sa tomu najskôr čudovala, že načo mi teda sú tie knihy, keď sa k nim nevraciam… ale je to tým, že sa k nim vraciam, ale nie k ich kompletnému prečítaniu.
Já většinou knihu více než jednou nečtu z nedostatku času. Snad jen první díl Harryho Pottera jsem četla několikrát. 🙂 Velkého Gatsbyho si plánuju přečíst už dlouho. A co se týče Hochů od bobří řeky, ty nesnáším… z jednoho prostého důvodu. Četli jsme je ve 4. třídě ve škole s jednou nepříjemnou učitelkou. :)) Od té doby je nemůžu ani vidět. 😦
Hunger Games bych si určitě někdy ráda přečetla znovu a v originále, byť vůbec nevím, kdy se k tomu dostanu. 🙂 Ale mám to asi podobně – také ráda čtu nové knížky, nové příběhy, nové autory. K některým knížkám se ráda vracím (nebo bych chtěla), ale zase mě trochu odrazuje ta možnost, že by se mi napodruhé už nelíbily.
Rozmarné léto šestkrát? Wow, tak to jsi dobrá! Já si nemůžu pomoct, ale já prostě Vančurovým knihám asi moc nerozumím. Sice se mi líbí, jakým jazykem jsou napsány, byť to nepovažuji za úplně výpravné, ale nikdy nevím, co tím chtěl vlastně říct… 🙂 Nicméně další z tvých oblíbených knih bych si někdy ráda přečetla. Četla jsem Sofiin svět, ale mnohem radši mám od autora Dívku s pomeranči (tu jsem vlastně taky četla dvakrát). Jsem ráda, že jsem tě trochu inspirovala! 😀
To je zajímavý přístup – a musím říct, že jsem to taky dělávala, a vlastně čas od času dělávám. Problém je, že když si přečtu nějaký úryvek, dostanu chuť přečíst si celou knihu – jenže než se k tomu dostanu, zase mě ta chuť přejde, protože je spousta dalších knih a dalších činností a já to nějak nestíhám všechno pokrýt. 😀
Tvoje sečtělost je něco, co vážně obdivuju. Zvláště v dnešní době, kdy se vážně moc nečte. 🙂 …Je fakt, že audioknihy mají co do sebe. Třeba právě k Foglarovkám jsem se takhle po mnoha a mnoha letech znovu dostala, a k daleko více než v dětství – byla bych si tehdy přečetla Hochy víckrát, ale musela jsem je vrátit bráchovi. Dnes už mají jiné kouzlo. (Jinak teď vycházejí nějaké foglarovky ilustrované Jiřím Grusem, neobyčejně doporučuji!) Ale jak vzpomínáš na úpadek skautského střediska…Vím, že se to stalo nebo děje leckde. Asi je to i určitá setrvačnost…
Turtlelike Blog 
Ty čteš samé opravdové literární skvosty, já jsem asi nejvíckrát četla knihy jako Tetování Krví nebo Inkarceron 😀 Fantasy nebo dystopie…
LikeLike
Ty čteš samé opravdové literární skvosty, já jsem asi nejvíckrát četla knihy jako Tetování Krví nebo Inkarceron 😀 Fantasy nebo dystopie…
LikeLike
Bobříky znám, přečetla jsem snad všechno od Foglara, ale to je tak… 25 let? :DNejvíckrát jsem asi četla knížku Princ a Skřivánek od Valji Stýblové.
LikeLike
To máš o mně ušlechtilou, ale mylnou představu! 😀 Čtu spoustu knih, o nichž už předem vím, že si je nejspíš znovu nepřečtu. A i když se mi spousta knih ze žánru YA vážně líbila, nějak (možná právě proto) je nemám potřebu číst znovu. 🙂
LikeLike
Já bohužel přečetla jen tři knížky – Hoši od Bobří řeky, Přístav volá a Záhada hlavolamu, a to už jsem četla v pozdějším věku a nebylo to ono. I u Foglara mě mrzí, že jsem třeba Rychlé šípy neobjevila tak v devíti, desíti letech, ale což, zato jsem měla spoustu reálných zážitků ze skauta a tak. 🙂 😀
LikeLike
Gatsbyho samozřejmě znám, ale zatím jsem ho četla jen jednou 😀 Foglar mě naopak úplně minul, což je asi škoda…
LikeLike
Ahoj, to je zajímavý nápad zamyslet se nad tím, co jsem četla nejčastěji. Když vynechám knihy, které čtu neustále kvůli své práci (učitelka češtiny), tak by tam pravděpodobně byla taky nějaká foglarovka. Foglar je moje láska, mám ho doma kompletního. Kromě Hochů od Bobří řeky jsem asi nejčastěji četla Boj o první místo a Když duben přichází. Mám taky ráda různé romance, takže je klidně možné, že by se sem dostalo Ve stínu moruše a Levandulové ráno od Jude Deveraux nebo série Čekanky od Lisy Kleypas. Jinak Gatsbyho jsem taky četla, mám ho ráda, ale kniha je o hodně lepší než film. Momentálně ho čtu v němčině a je to takové zvláštní, ale baví mě to:-)Hanka z ciculka.cz
LikeLike
Je to škoda, ale určitě se nesnaž ho dohnat, snad až budeš mít děti nebo tak… Bohužel takovéhle zpětné čtení dětských knih vůbec nefunguje, právě to zjišťuji u Eragona…
LikeLike
Jé, to musí být hezké, mít kompletního Foglara! Vždycky jsem měla ráda ta vydání od nakladatelství Olympia, ta mají vážně moc pěkné obálky. 🙂 Držím s četbou palce! 🙂
LikeLike
Moc pěkný článek a hlavně nápad 🙂 Hned sjem začala přemýšlet jaké knihy jsem já četla nejčastěji 🙂 Asi Pána prstenů a Harryho Pottera 😀 Ale oba tyhle literární gurmánské kousky mám přečtené taky, k maturitě 🙂
LikeLike
Od Foglara jsem bohužel nečetla nic, ale určitě se k němu chci dostat, stejně jako k dalším milionům autorům. Ani Gatsbyho jsem nečetla, ale viděla jsem to hollywoodské zpracování a nejsem si jistá, jestli ve mně zanechalo to, co mělo. (Nebo pocity, které by ve mně vzbudila kniha.)U mě se jedná klasicky o Harryho a taky o Hunger Games. Nějak jsem si oblíbila atmosféru těch knížek, stejně tak miluju filmové zpracování. Pak by to byl také Malý princ, toho mám hrozně ráda. Jinak se přiznám, že raději objevuji stále nové knížky a nad těmi \”starými\” jenom tak přemýšlím, vzpomínám.
LikeLike
Velký Gatsby mě nijak extra nezaujal a Foglarovky jsou fajn, ale stejně jsem je víckrát nečetla. Když nebudu počítat takové ty obvious věci jako Harry Potter, Malý princ, Máj, Kytice, pohádky a dívčí romány Lenky Lanczové, nejvíckrát jsem četla Rozmarné léto, myslím, že tak pětkrát nebo šestkrát. Pak taky Racka od A. P. Čechova. Oboje jsou srdcovky, Racek se mě dotýká asi ze všech knih nejsilněji. Jinak většinou čtu knížky sotva podruhé, natož víckrát. Takové ty velké srdcovky jsem četla jen dvakrát nebo třikrát (Na cestě, Mistr a Markétka, Tulák po hvězdách, Sofiin svět, Svět podle Garpa…). Ale mám teď úplně chuť si něco přečíst znovu, asi si to letos zařadím do čtenářského programu!
LikeLike
Od Foglara som čítala všetky romány, kroniky asi všetky nie, ale aj tak je to jeden z mojich obľúbených autorov. Sú to pekné spomienky, skautka som nebola, ale klub inšpirovaný Rýchlymi šípmi sme mali. 🙂 Ale aj teraz sa mi tieto knihy páčia. To nové vydanie Chlapcov od Bobrej rieky som si kúpila a aj si ho chcem prečítať, možno sa vrátim aj k nejakým iným Foglarovým knihám. Čítala som aj neoficiálne pokračovanie trilógie o Rýchlych šípoch a ďalšie by malo byť dostupné v tomto roku, tak som zvedavá.Väčšinou knihy nečítam znovu celé, ale prečítam si z nich len nejakú kapitolu alebo niekoľko kapitol. Buď tam mám niektoré špeciálne vyhliadnuté (pamätám si, ako som si minulý rok dokonca požičala z knižnice Deti z Bullerbynu len preto, aby som si znovu prečítala, ako dievčatá bozkávali žaby – čo ak je tam zabudnutý princ, ktorého doteraz nikto nepobozkal?), alebo si len tak niečo prečítam. To, že znovu prečítam niektorú knihu, si značím v mojich zoznamoch prečítaných kníh (blog je užitočná vec!), takže si to môžem spočítať – za posledné 3 roky to bolo 7,5 z celkového počtu 56 prečítaných kníh v roku 2017, 10 zo 62 v roku 2018 a 3,5 z 57 v roku 2019. (Tie \”polknihy\” sa tam dostali tak, že som predtým prečítala napríklad iba prvú časť knihy alebo kniha obsahuje viac diel. :-P) Že toho nie je tak veľa, to som si všimla už dávnejšie a trochu som sa tomu najskôr čudovala, že načo mi teda sú tie knihy, keď sa k nim nevraciam… ale je to tým, že sa k nim vraciam, ale nie k ich kompletnému prečítaniu.
LikeLike
Já většinou knihu více než jednou nečtu z nedostatku času. Snad jen první díl Harryho Pottera jsem četla několikrát. 🙂 Velkého Gatsbyho si plánuju přečíst už dlouho. A co se týče Hochů od bobří řeky, ty nesnáším… z jednoho prostého důvodu. Četli jsme je ve 4. třídě ve škole s jednou nepříjemnou učitelkou. :)) Od té doby je nemůžu ani vidět. 😦
LikeLike
Ahoj, díky za komentář! 🙂 Pána prstenů jsem zatím nečetla, jsem ostuda. Ale chystám se! 😀
LikeLike
Hunger Games bych si určitě někdy ráda přečetla znovu a v originále, byť vůbec nevím, kdy se k tomu dostanu. 🙂 Ale mám to asi podobně – také ráda čtu nové knížky, nové příběhy, nové autory. K některým knížkám se ráda vracím (nebo bych chtěla), ale zase mě trochu odrazuje ta možnost, že by se mi napodruhé už nelíbily.
LikeLike
Rozmarné léto šestkrát? Wow, tak to jsi dobrá! Já si nemůžu pomoct, ale já prostě Vančurovým knihám asi moc nerozumím. Sice se mi líbí, jakým jazykem jsou napsány, byť to nepovažuji za úplně výpravné, ale nikdy nevím, co tím chtěl vlastně říct… 🙂 Nicméně další z tvých oblíbených knih bych si někdy ráda přečetla. Četla jsem Sofiin svět, ale mnohem radši mám od autora Dívku s pomeranči (tu jsem vlastně taky četla dvakrát). Jsem ráda, že jsem tě trochu inspirovala! 😀
LikeLike
To je zajímavý přístup – a musím říct, že jsem to taky dělávala, a vlastně čas od času dělávám. Problém je, že když si přečtu nějaký úryvek, dostanu chuť přečíst si celou knihu – jenže než se k tomu dostanu, zase mě ta chuť přejde, protože je spousta dalších knih a dalších činností a já to nějak nestíhám všechno pokrýt. 😀
LikeLike
Jej, to mě mrzí, že se ti ta knížka takhle zošklivila.
Já měla štěstí, my ve třetí třídě četli Harryho Pottera. 😀
LikeLike
Tvoje sečtělost je něco, co vážně obdivuju. Zvláště v dnešní době, kdy se vážně moc nečte. 🙂 …Je fakt, že audioknihy mají co do sebe. Třeba právě k Foglarovkám jsem se takhle po mnoha a mnoha letech znovu dostala, a k daleko více než v dětství – byla bych si tehdy přečetla Hochy víckrát, ale musela jsem je vrátit bráchovi. Dnes už mají jiné kouzlo. (Jinak teď vycházejí nějaké foglarovky ilustrované Jiřím Grusem, neobyčejně doporučuji!) Ale jak vzpomínáš na úpadek skautského střediska…Vím, že se to stalo nebo děje leckde. Asi je to i určitá setrvačnost…
LikeLike