Osmičkový rok se pomalu a jistě nachýlil ke svému konci. Co to znamená? Inu, celou řadu věcí. Mimo jiné však také \”nutnost\” sesmolit tento knižní článek, v němž bych ráda shrnula, co jsem přečetla a jaké jsem z toho měla dojmy. Pokud mě sledujete celý rok, asi pro vás většina informací zde uvedených nebude novinkou, možná ale získáte takhle čerstvě před Novým rokem pár tipů, co byste si třeba mohli přečíst.
Přečetla jsem… 105 knih, přibližně 30 000 stránek.
Nejkratší a nejdelší přečtená kniha
Začneme těmi nejkratšími. Úplně nejkratší \”titul\” je Harry Potter: The Prequel, což je příběh psaný na pohlednici, který jsem objevila úplnou náhodou a divila jsem se, že se mi tenhle text nedostal do rukou dřív. Mělo to zhruba čtyři stránky. Ale jinak se nejkratší tituly, které jsem četla, pohybovaly kolem šedesáti stránek. Konkrétně třeba Das Vogelmärchen und zwei andere (Ptačí pohádka a dvě další od bratří Čapků) měla 63 stránek.
Ani nejdelší přečtenou knihu nedokážu zmínit jen jednu. Dočetla jsem Harry Potter and the Methods of Rationality, což mělo přes 2000 stránek. Ale četla jsem to už od září 2017. S Modrým jsme po roce dočetli Harry Potter and the Order of the Phoenix, ten měl něco přes 800 stránek, ale ani to se asi nedá úplně počítat. V tom případě tedy nejdelším titulem je Sophiina volba, která měla asi 730 stran a četla jsem ji v listopadu a v prosinci.
Nejlepší z přečtených knih
Samozřejmě se mi těžko rozhoduje, která kniha byla nejlepší. I proto, že některé jsem četla už před mnoha měsíci, kdežto některé mám v trochu živější paměti. A právě živá paměť je asi nakonec hlavním rozhodčím – vyhrává poslední kniha, kterou jsem v prosinci přečetla. Můj život, autobiografické vyprávění německého literárního kritika Marcela Reich-Ranického. Bylo to opravdu nezapomenutelné. Nejenže jeho příběh obsahoval víc než kdejaká beletrie, ale dalo mi to hodně podnětů k zamyšlení, tipů na čtení, pokud si budu chtít rozšířit čtenářské obzory o německou literaturu dvacátého století a především jsem nečekala, že se tolik dozvím o sobě samé a že se v tomto člověku tak vzhlédnu. Za půjčení této knihy vděčím své profesorce němčiny, opravdu je to jedna z nejdůležitějších věcí, kterou pro mě kdy udělala (když nepočítám to, že mě kdysi v tercii nadchla pro němčinu).
 |
| Letos jsem si z edice Filmová řada přečetla Hordubala (Čapek), Horalku (Moravia) a Paní Bovaryovou (Flaubert). Všechny tři klasiky se mi moc líbily a doporučuji je dál. |
Nejslabší z přečtených knih
Ach, ani se mi na to nechce vzpomínat. Lady Fuckingham jsem měla doma asi tři roky, jednou jsem po ní sáhla v Levných knihách nejspíš právě kvůli té provokativní obálce. Říkala jsem si, že to může být vtipné, přelomové, že v autorově době to určitě způsobilo rozruch a takové knihy nebývají špatné. No jo, jenže tahle je. Neberte mě špatně, ale prostě zlatých Padesát odstínů. Nejsem sice žádná nevinná panenka, ale takovéhle praktiky prostě předčily všechny hranice mého chápání. To, jakým stylem vnímá vypravěčka sex. To, jak ho provozuje. To, jak dehonestuje jakýkoliv hlubší význam toho. To, jak je nenasytná, vulgární, nechutná. Jsem schopna přečíst (a přežít) ledasco, ale po dočtení této knihy (vůli číst mi dodávala jen touha dostat se k tomu, jak ta nána pitomá umře) jsem byla tak znechucená, že jsem nebyla schopná být ani s Modrým, ani sama se sebou, aniž bych neměla nutkání zvracet nebo brečet.
 |
| Ani po hoře přeslazeného máslového cukroví vám nebude tak špatně. |
Pozitivní knižní překvapení
Srovnávání, zabiják vašeho sebevědomí aneb Jak se srovnat sám se sebou. Ano, tahle útlá knížečka má takový podmanivý název, takže rozumný člověk po ní snad ani nesáhne, protože takovéhle motivační a lifestylové žvásty stejně nefungují. Kataríně Szabados Filasové se ale podařilo něco, co žádné jiné osobě předtím – prostě mi otevřela oči. Pomohla mi vyrovnat se s mnohými věcmi. Od té doby, co jsem si tuhle knížku přečetla (za řekněme dramatických okolností), se mám mnohem, mnohem lépe. A že už to nějaký ten měsíc bude. Ale více v nějakém budoucím článku, tahle knížka si zaslouží víc než jen odstavec.
 |
| Hana – jedna z \”knih roku\”. |
Negativní knižní překvapení
Škvorecký mi nikdy nevadil, ale zase jsem ho nikdy úplně nemilovala. Četli jsme ho na nižším i vyšším gymplu, dávalo to mnohem větší smysl než Hrabal a poté, co jsem si v roce 2017 přečetla Zbabělce, jsem nabyla dojmu, že to může přinášet i nějaké poslání, že se v tom dá najít víc než jen puberťák Danny a jeho (z)byt(ečněn)í. Ale Prima sezóna je soubor několika povídek, které opravdu nejsou o ničem jiném než o něm a o holkách. Jo, občas tam blýskne válka, protektorát, smrt, jazz nebo úvahy nad smyslem života, jako celek je to ale dost nudné, jednotvárné a o ničem. Což mě mrzelo, protože jsem to až takové nečekala.
 |
| Romány v emailech o lásce Emmi a Lea patří k mým srdcovkám. |
Mé knižní doporučení za rok 2018
Chcete to rozvádět, nebo stačí výčet? Doporučuji vám Bleděmodré ženské písmo od Franze Werfela a Dívku s pomeranči od Josteina Gaardera. Z klasiky byste neměli přehlížet Flaubertovu Paní Bovaryovou a Havlovy jednoaktové vaňkovky Audience/Protest/Vernisáž. Příjemným čtením plným inspirace by pro vás mohla být pouť Hape Kerkelinga do Santiago de Compostela, o níž píše v knize Ich bin dann mal weg, bohužel neexistuje její český překlad. Pokud jste ještě nečetli, doporučuji vám Hanu od Aleny Mornštajnové, která to dle mého skromného názoru jednou dotáhne k Tučkové a Hájičkovi na seznam maturitní četby. Velice příjemným překvapením pro mě byla kniha pro děti a mládež Písečníci a bludný asteroid od Václava Dvořáka, Dánská dívka, ačkoliv mi trvalo se do ní začíst, a Ryba jménem Ian, což je vtipné čtení plné skrytých myšlenek, které mi do oka padlo na květnovém Světě knihy.
 |
| Knížky v němčině, které dostaly pět hvězdiček. |
Nově objevené série
Věřte nebo ne, během roku 2018 se mi povedlo nerozečíst žádnou novou sérii! (Když tedy nepočítám třeba právě Písečníky, u nichž není jisté, jestli budou mít pokračování.) Zato jsem přečetla téměř celého Hraničářova učně (čtvrtý až desátý díl, teď čtu jedenáctý) a to vám také mohu vřele doporučit, je to dobrodružné, oddechové a takové milé čtení. Přečetla jsem si znovu sérii Emmi a Leo (Dobrý proti severáku, Každá sedmá vlna), je to má srdcovka. A velice příjemně mě překvapil druhý a třetí díl trilogie Matched, Dokonalý sen a Dokonalý svět.
 |
| Překvapivě pěkná YA trilogie Matched, kterou jsem rozečetla kdysi dávno a teprve letos dočetla. |
Nově objevení autoři
Objevila jsem celou řadu skvělých autorů. Z těch, od nichž jsem toho četla víc, mohu jmenovat třeba Františka Emmerta, Karla Pacnera nebo Jana Rychlíka. To jsou všechno autoři píšící odbornou literaturu o historii, se dvěma z nich jsem se setkala v listopadu v Chebu na dějepisné soutěži gymnázií. Mile mě překvapil John Steinbeck a jeho O myších a lidech. Konečně jsem se odhodlala k Tolkienovi a sáhla jsem po Hobitovi v němčině, přičemž jsem asi pochopila, co na tomhle géniovi lidé mají. A v neposlední řadě jsem konečně přečetla dvě z Moliérových her, Lakomce a Tartuffa.
 |
| Pacnerovy Osudové okamžiky Československa se dočkaly nového, již osmého vydání. Jsou skvělým zdrojem poznání, nebo pokud píšete nějakou seminární práci. |
Nejkrásnější knižní objev
Nevím, jestli nejkrásnější, ale určitě nejroztomilejší objev představuje Lískulka od Ireny Gálové. Už jsem ji celkem nedávno zmiňovala. Musím se ale trochu zděšeně přiznat, že jsem sahala po mnohých knížkách, ale jen málokterá by se dala označit za \”krásnou\” v nějakém veselém, milém, kouzelném smyslu. To bych měla v příštím roce napravit.
 |
| Tuhle roztomilost jsem objevila v Modrého knihovně a zamilovala jsem se. |
Knihy, které si určitě přečtu znovu
Jsou věci, o nichž se nedá pochybovat. Mezi to patří třeba jistota, že si v roce 2019 i v dalších letech přečtu Harryho Pottera. Asi ne všechny díly, ale některý z nich. Nevím, v jakém jazyce. Nevím, jak dlouho mi to potrvá. Ale čtenářský rok bez Harryho Pottera…jako by nebyl. ♥ Stejně tak si myslím, že v budoucnu sáhnu po Čapkových dramatech (pravděpodobně RUR nebo Věc Makropulos, ta ve mně vyvolávala největší zmatek a zároveň mě nejvíc fascinovala).
 |
| Přečetla jsem první dva díly Harryho Pottera v němčině. A čas od času si hrála s těmihle skvělými záložkami od Mony. Jo a taky jsem se kochala Cestou dějinami čar a kouzel. |
Nejhezčí knižní obálka
Hmm, myslím si, že opravdu povedenou obálku má Grafitové děvče (Miroslava Varáčková) a Každá sedmá vlna (Daniel Glattauer). Nakladatelství Slovart a Host si totiž dávají opravdu záležet, aby všechny jejich obálky doslova zářily.
 |
| Přečetla jsem dvě knihy od Miroslavy Varáčkové. Obě byly velice vydařené. |
Kniha, kterou jsem nedokázala odložit
Až mě to samotnou překvapilo, jak rychle jsem zhltla Vánoce Hercula Poirota a následně Temný cypřiš. Tyhle knížky jsem opravdu přečetla bez odložení, během jednoho večera, cesty vlakem a ztemnělého odpoledne. Jasně, jsou krátké, dvě stě stránek. Ale čtivost tomuto číslu není úměrná a myslím, že to spíš něco vypovídá o literárním umu královny detektivek Agathy Christie.
 |
| Jaké by to byly Vánoce bez Hercula Poirota? ♥ |
Kniha, o které jsem pořád mluvila
Kniha Not for Profit: Why Democracy Needs The Humanities byla něčím, co jsem si potřebovala přečíst už několik let. Dodala mi sebevědomí. Dodala mi argumenty, které mohu používat, když někomu vysvětluji, proč si myslím, že to, co dělám, má smysl a je to důležité. Hodně o ní mluvím, respektive o myšlenkách z ní, kdykoliv někdo pochybuje nad tím, že s humanitním vzděláním nenajdu uplatnění. Myslím, že by si ji měl přečíst každý, kdo je na tom podobně jako já. A nebo naopak ti, kteří si myslí, že medicína nebo technika jsou jediné smysluplné obory.
Nejlepší úryvek
„Lidský čas se neotáčí v kruhu, ale běží po přímce vpřed. To je důvod, proč člověk nemůže být šťasten, neboť štěstí je touha po opakování.“
– Milan Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí
PS: S tímto citátem nesouhlasím, ale líbí se mi.
 |
| Dramata, Ryba jménem Ian, Gut gegen Nordwind (Dobrý proti severáku), Rozlet a Písečníci a bludný asteroid. Modrá je dobrá, všechny tyhle knížky byly svým způsobem skvělé. |
Knižní čísla
Knihy v češtině: 75
Knihy v němčině: 17
Knihy v angličtině: 6
Knihy v italštině: 2
Audioknihy: 10
Knižní přírůstky: méně než 50
E-knihy: 2
Knihy o historii: 17
Knihy, jimž jsem udělila 5 hvězdiček: 42
Knihy, jimž jsem udělila 4 hvězdičky: 50
Knihy, jimž jsem udělila 3 hvězdičky: 11
Knihy, jimž jsem udělila 2 hvězdičky: 1
Knihy, jimž jsem udělila 1 hvězdičku: 1
 |
| Mimochodem, ilustrační knihou jsou Bratři Karamazovi, které jsem před pár dny rozečetla. |
Knižní cíle do roku 2019
Tak jako v letech 2017 a 2018, ani v nadcházejícím roce bych nerada sklouzla k nějakému chorobnému hromadění knih – není na to místo a ty peníze se také dají lépe využít. Ráda bych přečetla každý měsíc nějakou knihu v němčině, nějakou klasiku a nějakou knihu, kterou už hodně dlouho odkládám. Mám v plánu znovu si přečíst všechny knížky, které jsem si vybrala k maturitě. Mám v plánu dočíst rozečtené knížky a snad i nějaké ty rozečtené série. Obecně snižovat počet nepřečtených knih v mé (a Modrého) knihovně. Neměla bych ale kašlat ani na knížky v angličtině. Určitě si chci přečíst Marťana, protože to je Modrého oblíbená knížka. Mám v plánu přečíst Bubny podzimu a pak se na víkend zavřít se čtvrtou sérií Cizinky a udělat si takový maraton. Ráda bych zkoušela nové autory a pokud bude čas a chuť, chci se vrátit k některým svým oblíbeným titulům a znovu si je přečíst.
A jaký byl váš knižní rok 2018? Budu moc ráda, když se v komentářích podělíte o své čtenářské zážitky (klidně odpovězte na otázky ze článku), případně pokud mi dáte nějaké tipy na čtení. ♥
Přeji vám mnoho štěstí v příštím roce!
Turtlelike Blog 
Na Marťana se taky chystám, letos jsem ho dostala od kamarádky k Vánocům. Vůbec netuším o čem kniha je, ani film jsem neviděla, takže doufám, že budu mile překvapena. Můj knižní rok? Byl přestrý, zvládla jsem spoustu žánrů, od klasiky až po sci-fi, bohužel trošku pokulhávalo čtení knížek v cizích jazycích a to hlavně německých, na kterých do kterých jsem se chtěla ponořit (už druhým rokem na škole nemám němčinu a cítím, že znalost jazyka není to, co bývala). Ale co není může být, těsně před koncem roku jsem se pustila do pohádek od bratří grimmů, kteréé jsem jako dítě zbožňovala a doufám, že mi to nadšení z němčiny vydrží.Největší zklamání? Asi Rafaelova škola Vlasy dryád (objevil se tam až moc dokonalý hlavní protagonista….a ač se chudák velmi snažil, neoblíbila jsem si ho. A vzhledem k tomu, že tam chudák byl devadesát devět procent času….proto to zklamání). Největší překvapení? To je Život od Dana Rhodese. Taková vtipná překvapivá pozitivně laděná knížka, která zahřála u srdce a pobavila. Můžu vřele doporučit :)nemam-cas.blog.cz
LikeLike
Ach jo, jdu se stydět do kouta, to co jsi přečetla ty přečetla v cizích jazycích já nepřečetla ani ve všem dohromady 😀 😀 Ale ne! Moc milé počtení a to Not for Profit: Why Democracy Needs The Humanities si určitě musím někdy přečíst 🙂
LikeLike
Já jsem ti nikdy nepoděkovala za tvé komentáře a postřehy u toho mého článku o Not for Profit. Díky tedy alespoň teď a tady! ♥ A držím palce. A vůbec, tys zvládla milion užitečných (ne-li užitečnějších :D) věcí! 🙂
LikeLike
Ty jo, zrovna Rafaelova škola je jedna z těch sérií, jejichž první díl jsem četla tak dávno, že už ani nevím, o čem byl, a ani je tedy nepočítám za rozečtené. 😀 Držím palce se čtením v němčině v příštím roce, děkuji za tip na knížku a věřím, že Marťan se ti bude líbit. Já viděla film a ten je fakt skvělý. Knížka je prý ještě o dost lepší, a to je fakt co říct. 🙂 Měj se krásně a děkuji za komentář. 🙂
LikeLike
Proč taky nedělám tyhle články, když mám ráda takovéhle statistiky? o.O (Asi proto, že bych toho měla o půlku míň :D) Nad Lady Fuckingham pořád přemýšlím, taky kolem ní neustále procházím v LK… ale teď nevím, no 😀 Obálky od Hosta mě poslední dobou taky dost uchvacují, to je pravda. A taky bych si asi mohla zas přečíst nějakého Poirota 😀
LikeLike
Určitě nějaký takový udělej a pak mi pošli odkaz, abych si ho nezapomněla přečíst! 😀 :)Díky za komentář. 🙂
LikeLike
Pro mě byla Hana také velmi milé překvapení tohohle roku a řadí ji také mezi TOP 2018 🙂 Sérii Matched jsem četla, ale ten poslední díl jsem už nedočetla, z nějakého důvodu mě nebavil 😦 A obdivuji tě, že jsi přečetla i knihy v angličtině nebo němčině. Já si na to zatím netroufla i když anglicky umím docela dobře. Pořád mám tak trochu strach, že bych knize nerozumněla, ale asi je potřeba to vyzkoušet než si něco myslet. 🙂 Tak třeba v roce 2019 to napravím.
LikeLike
Já jsem momentálně na 125 knihách (pokud dobře počítám) a trochu doufám, že ještě do zítra dorazím jednu poslední. Je v tom čísle tedy mnoho a mnoho komiksů (asi 28). Nejlepší bylo Na Chesilské pláži, Čekání na Bojanglese, Probudím se na Šibuji… A Příliš hlučná samota, to je zároveň můj obrovský knižní objev (aka Bětka našla Hrabala, který ji uchvátil!). Hanu jsem nakonec taky přečetla… A stále nechápu tu všeobecnou adoraci – za mě naprosto průměrná kniha s neoriginálním námětem (jo, kdyby Mornštajnová dotáhla ten nápad s tyfovou epidemií, který stojí na začátku a původně měl být hlavní zápletkou, to by byla jiná!). Doporučím ti ale Sběratele sněhu od Ondřeje Štiftera – jedna z časových linií je vyprávěná podobně jako knihy od Mornštajnové, je tam trochu duchařina a je to hodně povedené. Co se týče mých plánů na další rok – dočíst rozečtené, dotáhnout Sandmanovskou sérii, kterou mám půjčenou od kamaráda, přečíst první čtyři díly Knausgaardova Mého boje, abych byla připravená, až vyjde další díl. A číst hodně české tvorby. Tak uvidím…Jinak já Lady Fuckingham nečetla, ale hrozně mi vadí, jak je připisována Wildovi – vážně si lidi myslí, že by gay napsal takovouhle knihu?
LikeLike
Tedy za počet knih a hlavně za to čtení v němčině máš můj (náš) obdiv! My jsem rády za tu angličtinu, to nám stačí. Hana nás také hodně překvapila, u bestsellerů se nám to zrovna moc často nestává. Chválíme za Hobita! Mě osobně nejvíc těší, že čteš Hraničářova učně, s touhle sérií jsem vyrůstala a pořád k ním mám velký (a také nostalgický) vztah. Jo a Lískulka je krásná, bez tebe bych si ani nevzpomněla, že jsem jí měla doma. Velryby přejí hodně nejen knižních úspěchů a nemalých radostí do nového roku!
LikeLike
Díky moc za komentáře, přízeň a obecně za to, že jsem tě objevila a že ty čas od času navštěvuješ mě! ♥
LikeLike
Já jsem to, jestli ji napsal Wilde, popravdě až tak nezkoumala, i když jsem tedy dost odrazená od Obrazu Doriana Graye nebo jiných Wildeových knih. Příliš hlučnou samotu jsem od Hrabala ještě nečetla, možná je to škoda, ale po Ostře sledovaných vlacích a Obsluhování anglického krále mám popravdě dost. Jako má to třeba i zajímavou myšlenku, ale absolutně mi nevyhovuje Hrabalův styl. A taky celý kontext jeho tvorby.. 🙂 Držím palce s dočítáním sérií a čtením českých knih. A díky za tip! PS: V Haně se mi líbily právě takové ty \”mimodějové\” linie. Obecně jsem měla ráda všechny pasáže s Helenkou (jmenovala se tak, žejo? :D).
LikeLike
Já jsem zase mezi prvním a druhým dílem Matched měla asi tříletou pauzu. 😀 Je to nějaká prokletá série, i když docela pěkná. :)Držím palce s cizojazyčnou literaturou v roce 2019! 🙂
LikeLike
Mně chybí poslední kniha, abych měla letos přečteno 90, což je můj prozatimní celoživotní rekord 😀 hrozně tě obdivuji, že jsi schopná toho přečíst tolik a ještě některé knihy v cizím jazyce! Fakt jsi dobrá. Jinak jsi mě namotivovala, abych si konečně přečetla Bleděmodré ženské písmo a Paní Bovaryovou. Obě knihy mám doma snad 10 let a ještě jsem se k nim nedokopala, tak snad příští rok na ně dojde 🙂
LikeLike
Devadesát je skvělé číslo! A hlavně, ty tolik cestuješ, to zas obdivuju já, kolik toho vždycky zvládneš procestovat. 🙂 Tak do nového roku přeji kupu krásných čtenářských i cestovatelských zážitků a snad na nějaké ty nepřečtené knihy, které za to opravdu stojí, dojde! ^^
LikeLike
Chytla jsem se u povinné četby, u Moliéra a Čapka, oba to byli výteční spisovatelé a číst k maturitě není zase takové zlo :DJinak Dívku s pomeranči bych také vřele doporučila a taktéž Písečníky, skvělá knížka.Přeji šťastný novýk rok! 🙂
LikeLike
Jo, oba dva mám v plánu si ještě před maturitou znovu přečíst, je to docela potěcha pro duši. 😀 🙂 Tobě také, už to máme za pár minut! 😀
LikeLike
Nutkání přečíst si Lady Fuckingham jsem nějaký čas taky měla, myslím, že dokonce taky kvůli tomu, že jsem ji zahlédla v LK. Kamarádka ji nakonec odněkud přinesla a slíbila mi, že mi ji půjčí. Nicméně už po jednom dni přišla znechucena a poté, co jsme si vyslechla proč přesně, jsme si řekla, že se čtením téhle knížky ještě nějakou dobu radši počkám… jestli teda vůbec :DK Haně a Čapkovi bych se taky chtěla dostat. Jsme ale hrozně ráda, že ses pustila do Hraničářova učně! John Flanagan mě kdysi přivedl ke čtení a právě na tuhle sérii nedám dopustit 🙂
LikeLike
Páni, to je neuvěřitelné, dělala jsi vůbec něco jiného, než četla? Á počkat, už to mám! Ty jsi jako Hermiona a ten její přívěšek, kterým se dá vrátit čas! 😀 Jsi vážně dobrá!
LikeLike
Krásný článek, krásná čísla.S Harrym to mám stejně. Každý rok si musím nějakého přečíst. 😀 Letos to byly první tři v aj a čtvrtý v češtině. Tak letos bych ho v té aj třeba ráda dočetla… :-DMoje cíle? Nooo chtěla bych si letos kupovat míň knih, dá hodně reradingů a přečíst zase víc klasik… Tak jsem na sebe zvědavá.:-D
LikeLike
Dělala jsem právěže milion jiných věcí. Až si říkám, kolik bych toho stihla přečíst, kdybych půlku času neprokrastinovala. 😀 Díky! 🙂
LikeLike
Já letos přečetla první dva v němčině a pátý a šestý v angličtině. :DBudu držet palce, ať ho zvládneš dočíst, pátý díl je výzva v každém jazyce. :DDržím palce i s těmi dalšími cíli, máme to dost podobné.
LikeLike
Já myslím, že ta knížka je hrozná a nikomu, kdo to má v hlavě trochu v pořádku, nemůže nic přinést, jen pocit znechucení. 😀 Hraničářův učeň je skvělý a vždycky mě jen mrzí, že jsem ho neobjevila tak před pěti lety. 🙂
LikeLike
Tyhle články ve mně vždycky vyvolají pocit, že musím víc číst! Nevím, proč vlastně víc nečtu, když knihy miluju…Vím, že čas se vždycky dá najít, když se člověk snaží. Tak snad v novém roce budu číst o trochu víc ( i když na tak vysoká čísla jako ty se určitě nikdy nedostanu). Ze všeho co doporučuješ je mi nejbližší Agatha Christie, její detektivky mám moc ráda.
LikeLike
Jen se prosímtě nestresuj, každý máme život naplněný a uspořádaný jinak, podle svého. 🙂 Držím ti palce, ale důležité zůstává, aby tě to bavilo! ^^ Hodně štěstí a měj se hezky!
LikeLike
Čožééé..105 kníh?! O.o Páni moji, tak to už je niečo, ako si to zvládla? Ja som celá šťastná, že som dala tých 30 kníh, čo som si stanovila 😀 Joj, no paráda, máš môj obdiv! A to k tomu aj knihy v nemčine, angličtine a taliančine! Páni…Nuž, ja sa chystám na Hanu, pretože nie je možné,aby ste ju všetci tak chválili 😀 Takže musím zistiť, v čom spočíva jej čaro. Páči sa mi aj kniha Písečníci a bludný asteroid, to by bolo milé čítanie a Hraničiarov učeň je skvelý! Veľmi by som si chcela prečítať všetky časti, našťastie ich môj strýko má, takže nie je problém :DPrajem ti, aby si svoje ciele splnili a rok 2019 bol plný lásky, zdravia, šťastia, radosti,úspechov a inšpirácii pre tvoje články a tvorbu♥ Maj sa krásne! 😉
LikeLike
Spousta těch knížek byla krátká, tak to šlo snadno. 😀 🙂 Držím ti palce, aby ses k Haně a k Písečníkům dostala. 🙂 Já snad v roce 2019 přečtu nejen zbývající díly Hraničářova učně, ale taky Bratrstvo a První roky, zkrátka všechno od Flanagana. ♥ Měj se krásně, děkuji, přeji ti rovněž jen to nejlepší! ♥
LikeLike
Páni naozaj ťa obdivujem. Pre mňa rok 2018 nebol veľmi úspešný, pretože som nepodarilo splniť svoj cieľ a prečítala som len 25 kníh. Preto som sa rozhodla, že číslo obrátim a tento rok ich zvládnem 52. Tiež by som chcela prečítať najprv všetky knihy ktoré už mám na poličkách, až tak si kupovať nové, no a nakoniec plánujem siahnuť aj po viacerých knihách v angličtine. Máš skvelý blog a si pre mňa veľká inšpirácia. 🙂 ♥
LikeLike
Ahoj, moc děkuji za milý komentář, překvapil mě a udělal mi radost. 🙂 držím palce, ať se ti v roce 2019 všechno podaří. 🙂
LikeLike