Databáze knih – Čtenářská výzva 2018

Loni a předloni jsem se do výzvy na Databázi knih zapojila, protože se to prostě nabízelo. Témata tam navíc byla tak příhodná, že jsem nemusela cíleně vyhledávat knížky, které by mi tam pasovaly, prostě jsem si četla, co se mi zachtělo, a ono se to pak někam zařadilo. Letos se situace lehce změnila – musela jsem se víc soustředit na to, co čtu, a v září jsem zjistila, že pokud se nezačnu trochu více starat o jednotlivé tituly, asi výzvu nedokončím. Tak jsem zašla do knihovny a půjčila si různorodé knížky, které by se ke mně nejspíš jinak nedostaly. Zkrátka, výzva splnila účel a obohatila mě, rozšířila mi obzory a donutila mě přečíst knížky, které jsem už delší dobu odkládala. Ale teď už (podrobně) k jednotlivým dvaceti titulům.

1. kniha, která byla zmíněna v jiné knize  
Tuhle knihu dali dohromady pracovníci Historického ústavu Československé akademie věd bezprostředně po srpnové intervenci vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Vzápětí v době normalizace byla ihned zakázána a stala se jednou z těch knih, jejichž vlastnění vám mohlo nadělat pěkné kádrové problémy. Četla jsem ji na jaře, v rámci příprav na krajské kolo dějepisné soutěže gymnázií. Předtím i potom jsem však na ni narážela v různé jiné literatuře (dalo by se říci odborné), která se roku 1968 přímo či nepřímo týkala. Knihu nelze hodnotit obvyklým čtenářským měřítkem – nejedná se o klasickou knihu. Říkalo se jí Černá kniha okupace. Obsahuje nepřeberné množství článků, rezolucí, prohlášení, provolání a rozkazů, novinových a časopiseckých ústřižků, přepisů rozhlasového vysílání. Mapuje nejdramatičtější týden závěru Pražského jara den po dni, hodinu po hodině. Je to vyčerpávající čtení, ale svým způsobem hodně obohacující. A leccos vysvětlující. Doporučuji jen těm, kteří se o problematiku zajímají opravdu hluboce – může být totiž lehce náročné.

2. kniha autora, který žil ve vašem kraji  
Rozlet – příběhy Milana Kroupy (Josef Čermák)
Tuhle knížku mám v knihovně od jejího vydání. Kdysi, snad v roce 2012, jsme ve škole měli besedu s Josefem Čermákem a Milanem Kroupou. Oba na našem gymnáziu kdysi studovali, oba jsou z Kladenska. A oba skončili v Kanadě, kde našli štěstí, udělali kariéru a snad získali i něco jako domov v době socialismu, v němž nechtěli žít. Dlouho jsem knihu odkládala, vůbec se mi nechtělo ji číst. A přitom byla nakonec nejen čtivá, ale i poměrně zajímavá. Milan Kroupa je rozhodně inspirativní člověk, který to dotáhl hodně daleko, vyšvihl se z nuly, šel si za svými sny… Přesto asi nemůžu úplně říct, že k němu vzhlížím a že bych si vybrala jeho způsob, kterým se rozhodl vydat.

3. kniha s vánoční tematikou  

Vánoce Hercula Poirota (Agatha Christie)

Popravdě nejsem příliš fanoušek vánočních knih. Jednak proto, že asi nejsem až tak vánoční člověk, jednak proto, že se mi nechce číst young adult slaďárny, které se záměrně odehrávají v období prosince. Navíc na Vánoce nemám moc náladu. A také jsem chtěla přečíst nějakou knížku, kterou mám v knihovně, abych zabila dvě mouchy jednou ranou. To se mi povedlo s Herculem Poirotem. Tenhle díl patřil vždycky k mým opravdu oblíbeným a bylo to vskutku příjemné, takové vánočně nevánoční čtení. 

4. kniha, ve které se jedna z postav jmenuje jako vy  
Osud jednoho Čecha (Ilona Borská)

Tohle je nejspíš přesně ta knížka, kterou by mě v životě nenapadlo si přečíst nebýt čtenářské výzvy. Zkuste si najít nějakou knihu, v níž se jedna z postav jmenuje Vlasta. A ne, Staré pověsti české se mi číst nechtělo. Potřebovala jsem něco \”normálního\”. Nakonec mi v diskuzi na Databázi knih doporučili knihu Osud jednoho Čecha, která vypráví příběh Františka Hodíka. Je to neobyčejné a příjemné vyprávění o muži, který vzal osud do svých rukou, který se vypracoval z truhláře na gymnaziálního učitele, který měl ideály, miloval a snil. Jméno Vlasta tam nese manželka Františkova přítele, jehož potká ke konci knihy. Jmenována je zde dvakrát – když se s ní setkáváme poprvé a když kniha úplně končí. Osud Františka Hodíka mě naplnil a mám radost, že jsem se díky téhle výzvě dostala až sem.

5. kniha, která má čtyřslovný název  
Cestování – nejlepší životní investice (Lukáš Kerhart)

Kniha o tom, že se nemáme bát vyrazit do světa. Že není nic lepšího než čerpat zkušenosti, zážitky, učit se, poznávat nové lidi, nové kultury, nové způsoby myšlení a dělání věcí. Že pokud nevíte, co se životem, kam dál, pokud si sami sebou nejste jistí, cestování vás dost možná navede na správnou cestu, pomůže vám najít své já. A možná vám i ukáže, kam vlastně patříte. Knihu jsem četla v únoru a vlastně to tehdy byla jedna z hybných sil, abych se nebála začít uskutečňovat to, co se mi pomalu rodilo v hlavě jako smělý, bláznivý nápad. 

6. kniha poprvé vydaná v roce vašeho narození  
Dánská dívka (David Ebershoff)

Ani nevíte, jak je náročné najít knížku vydanou v roce 2000, která by mě zároveň lákala. Člověk by si myslel, že na konci tisíciletí budou nakladatelé jako o život vydávat samé skvosty, a ono houby. Nicméně pak jsem narazila na Dánskou dívku a věděla jsem ihned, že to si musím přečíst. Zprvu se mi do příběhu dostávalo obtížně – nemohla jsem se začíst, sžít se s postavami, nechápala jsem způsob, jakým je kniha vyprávěna. Do první půlky jsem došla zhruba po dvou týdnech. A pak to najednou šlo velice rychle – během jednoho odpoledne jsem knihu dočetla. Při čtení jsem měla pocit, že styl, jímž je román psán (respektive přeložen) odněkud znám, jako by ho psala osoba mně blízká a literárně nadaná. Přesně takové obraty, citlivost, zaměření pozornosti na určitý druh detailů… Velkou radost mi udělalo, že se část příběhu odehrává v Drážďanech, že poznávám aspoň částečně popisy ulic, údolí Labe… Bylo to hodně silné čtení. Nečekala jsem to. A o to víc mě pak ohromilo, že se příběh zakládá na skutečných událostech.

7. kniha, podle níž byl natočen seriál  
Temný cypřiš (Agatha Christie)

Do tohohle úkolu čtenářské výzvy jsem původně měla v plánu zařadit Bubny podzimu, čtvrtý díl série Cizinka. Jenže kniha mi ještě stále nedorazila a kdo ví, jestli se ke mně v blízké době dostane. Tak jsem sáhla po dalších zásobách z knihovničky – po Herculu Poirotovi. Temný cypřiš je jeden z nejděsivějších dílů, které znám. Mám ho ráda, ale připadal mi vždycky takový o dost psychicky náročnější než ostatní případy. Obžalovaná Elinor si totiž přála smrt své tety a dívky Mary. Spáchala to však? Příběh jsem znala ze seriálové podoby, takže jsem všechno už věděla, ale o to skvělejší mi pak celé vyšetřování přišlo. 

8. kniha od slovenského autora  
Grafitové děvče (Miroslava Varáčková)

Koho jiného číst, než Miroslavu Varáčkovou? Moc slovenských autorů, přiznávám, neznám a nevyhledávám, ale Miroslava Varáčková se mi \”osvědčila\”. Četla jsem od ní kromě Grafitového děvčete ještě kdysi Adaptaci a celkem nedávno Hlavně to nikomu neříkej. V Grafitovém děvčeti, které má mimochodem skvělou obálku a ilustrace, se setkáváme s neobvyklými problémy dospívající hrdinky, které jsou však doprovázeny zcela přirozenými pubertálními pocity, jež známe snad všichni. Není to ten druh čtení, který vás dostane a rozbrečí, je to však poměrně silné a procítěné. A hezky, uvěřitelně napsané. 

9. kniha, která obdržela cenu Magnesia Litera 
P.S. (Aňa Geislerová)

Musím se přiznat, že tohle je jediná z knih zde zmiňovaných, kterou jsem nečetla, nýbrž poslouchala. Hodilo se mi však, přidat ji do seznamu, protože jsem opravdu nevěděla, co jiného zvolit. A říkala jsem si, že aspoň k něčemu mi čas strávený s Aňou Geislerovou, která mě ani trochu nenadchla, bude užitečný. Tuto herečku, musím se přiznat, nemám v lásce, a její hlas vyprávějící takové různorodé, nesourodé příhody mě štval dnem i nocí. Ještě že P.S. není nikterak dlouhé.

10. Kniha s tematikou moře  
S lodí jež dováží čaj a kávu (Konstantin Biebl) 

Na konci loňského školního roku jsem se pustila do čtení poezie dvacátých let, potřebovala jsem dohnat své ostudné nedostatky v této oblasti. A tak jsem se dostala ke Konstantinu Bieblovi a jeho poetistické sbírce básní. Ačkoliv je mi poetismus docela blízký, dávám asi přednost Seifertovým básním. Biebl mě nicméně nezklamal, to vůbec, některé verše se mi opravdu líbily. U jiných jsem si však nebyla úplně jistá, jak je mám vnímat. 

11. Kniha od více autorů  
Život pro planetu Zemi (Noëlle Saugout, Daniel Ichbiah)
I tuhle knížku jsem měla doma v knihovně už pěknou řádku let. Původně ji napsali Francouzi a týká se tedy životního prostředí Francie. To mě trochu zklamalo, že si překladatelé nedali tu práci, aby třeba při překládání poskytli čtenáři nějaké údaje o situaci v Česku – ne, prostě se tu dozvíte, kolik toho spotřebuje průměrný Francouz. Ale ono je to ve výsledku jedno, protože kniha je zhruba deset let stará a údaje v ní jsou stejně nepřesné a neaktuální. A vlastně neříká nic nového, protože to přece víme, co děláme špatně, kde bychom se měli zlepšit, jak pomoci životnímu prostředí. Jenže jaké má naše vědění reálný dopad? To je to, co mě trápí.

12. Kniha s válečnou tematikou 

 Horalka (Alberto Moravia)
Knih, které se odehrávají na pozadí druhé světové války (nebo jakékoliv jiné), jsem letos četla poměrně dost. Horalka byla ale asi jednou z nejméně obvyklých. Poprvé jsem se setkala s Albertem Moraviou, italským dnes již klasikem, kterého dokonce máme na seznamu maturitní četby. Horalka byla zajímavé čtení především proto, že je příběh vyprávěn poměrně obyčejnou osobou. Nevzdělanou, bez ideálů, jíž jde jen o přežití sebe a své dcery. Utíkají společně z Říma na venkov, do hor. Skrývají se, přežívají. Ale za jakou cenu? Je to rozhodně silné čtení, i když zde válka není líčena úplně klasickým způsobem. Nebo možná právě proto.

13. Kniha poprvé vydaná před rokem 1950

 Hordubal (Karel Čapek)
Tak tohle naštěstí nebylo příliš těžké splnit, většina knih, které kdy vyšly, byla vydána poprvé před rokem 1950. Alespoň to předpokládám. Vybrala jsem si do tohoto bodu Čapkova Hordubala, kterého jsem četla v lednu v rámci projektu My čteme. Odehrává se na Podkarpatské Rusi a představuje zajímavou etapu tvorby Karla Čapka, která se dost odlišuje od jeho tvorby třicátých let. Zároveň je ale jasně patrné, kdo ji napsal – Čapkovy ideály a filosofické otázky tu prostupují každou stránkou, jeho charakteristický styl se nedá zaměnit.

14. Kniha s ročním obdobím v názvu  

Rozmarné léto (Vladislav Vančura)

Říkala jsem si, že Rozmarné léto, ač mě vůbec neláká, bych si měla přečíst. Jsem za to ráda, i když se tím vlastně potvrdily mé předpoklady ohledně Vančurova nejslavnějšího poetistického díla. Neříkám, že mě to zklamalo, ale nenadchlo mě to. Jazyk byl pěkný, to ano, ale kéž by byl spojen s příběhem, který bych dokázala lépe ocenit. 

15. Kniha, kde hraje roli knihovna (knihovník, knihovnice)  
Podivná knihovna (Haruki Murakami)

Původně jsem si v rámci tohoto úkolu chtěla přečíst nejprve druhý díl Sirotčince slečny Peregrinové a následně třetí. Jenomže jsem se k tomu nedostala. Byl už listopad a já pořád neměla čas ani příležitost si ty dva díly přečíst. Tak jsem se rozhodla pro jiný krok, úhybný manévr. V knihovně jsem si půjčila Podivnou knihovnu od Murakamiho a užila si s touhle bizarností připomínající Kafku jeden večer. Kdo nečetl, asi nepochopí, jak to myslím. Jak mohu knihu, kterou neoznačuji úplně pozitivně a nejsem schopna o ní psát dlouhé věty, hodnotit tak kladně? Je to snad jen předsudek, s nímž přistupuji k autorovi jako k někomu, jehož literatura je prostě skvělá? Možná ano, možná ne. Snad lepší a zároveň absurdnější než Poslední knihovna je Spánek, rovněž od Murakamiho. 

16. Poslední kniha (již nežijícího autora)
  Na Větrné hůrce (Emily Brontë)

I s tímhle úkolem mi pomohl projekt My čteme. V dubnu jsem četla anglickou klasiku Na Větrné hůrce, která je geniálně hrozná. Je to skvělé čtení o postavách, které vás celou dobu štvou, nemáte je rádi, nepřirostou vám k srdci. A přesto vám je jich svým způsobem líto. Příběh o lásce, která je na každém kroku doprovázena strachem a záští. Příběh o rodinných vztazích, o povrchnosti a prohnilosti společnosti v kontrastu s nádhernou, děsivou přírodou. 

17. Kniha žánru, který běžně nečtete  
Nositelé dubového listu (John Flanagan)

U Hraničářova učně si nikdy nejsem úplně jistá, do jakého žánru ho zařadit. Vím však stoprocentně, že to není žádný z těch, které čtu \”běžně\”. Je to série pro děti a mládež. Je to fantasy, ale zároveň se tam neodehrávají žádné nepřirozené nadpřirozenosti. Je to výpravné, dobrodružné, o lásce a především přátelství, o nebezpečí, odvaze, schopnostech. Mám tuhle sérii ráda, i když při každém čtení lituji, že jsem ji nepoznala dřív, třeba když mi bylo dvanáct. 

18. Kniha, jejíž děj se odehrává v Brně 
 Fabrika (Kateřina Tučková)
Tohle byl pěkný oříšek. Neustále mě napadal román Kateřiny Tučkové \”Vyhnání Gerty Schnirch\”, ale ten už jsem četla a znova se mi do něj nechtělo, protože ho mám ještě v docela živé paměti. Nakonec mě ale právě brněnská spisovatelka zachránila – napsala totiž knihu Fabrika, v níž vypráví (částečně na základě fakt, částečně na základě své fantazie) příběh brněnské rodiny podnikatelů, kteří v moravské metropoli vybudovali velkou továrnu a získali zde domov. Byli však Němci, takže tu po nich po válce nezbylo nic než jen rozpadlé budovy a pár fotek v archivech. Je to takové smutné čtení, jak tomu u téhle tematiky bývá, a přesto pěkné. Jen škoda, že Brno neznám tak dobře – myslím, že bych si popisnou stránku knihy dokázala užít mnohem lépe.

19. Kniha o jídle  

Hana (Alena Mornštajnová)
Původně mi přišlo hloupé přidávat sem zrovna Hanu, dlouho jsem váhala. Tahle kniha od Aleny Mornštajnové je krásná, specifická, krutá, těžká, čtivá a zároveň nečitelná… Ale o jídle? Vždyť jí od začátku do konce prostupuje hlad – fyzický i psychický. Strádání, bolest, touha, tesknota. A přesto je v žebříčcích nejčastěji zařazována právě pod tento úkol čtenářské výzvy. Asi se ale není čemu divit – žloutkové věnečky zde koneckonců opravdu hrají docela zásadní roli. Jimi to všechno začíná, jimi to všechno končí. Co všechno? To snad ani nejde v krátkém odstavci obsáhnout. Děsivý příběh života a smrti.

20. Kniha poprvé vydaná v roce 2018 (nová kniha)

Ačkoliv se snažím alespoň trochu sledovat novinky, ne vždycky se mi to daří. Proto jsem měla radost, když se ke mně dostala tahle kniha vydaná vlastním nákladem autora Václava Dvořáka. Nejenže byla pěkná a přirostla mi k srdci, ale měla jsem jistotu, že je to opravdu nejnovější novinka. Četla jsem ji dokonce před samotným vydáním. 

Do čtenářské výzvy se hodlám zapojit i v roce 2019. Už teď vím, že některé úkoly budou zase poměrně náročné, jiné splním snad hravě.

Co vy, zapojujete se do této výzvy na Databázi knih? Které knihy byste pod jednotlivé úkoly přiřadili vy? Byl by pro vás problém sehnat knížku, v níž se některá z postav jmenuje jako vy? Máte rádi příběhy s vánoční tematikou? A dáváte přednost čtení o městech, která znáte, nebo o těch vám neznámých?

Mějte se hezky a čtěte, pokud vás to naplňuje. ^^

10 thoughts on “Databáze knih – Čtenářská výzva 2018”

  1. Ó, můj oblíbený Hercule! S tím Temným cypřišem máš pravdu, tenhle příběh je opravdu temný. nedávno ho dávali na ČT. Písečníky už máme doma rozečtené, moc se mi líbí, jen některé pasáže mi přijdou zbytečně rozvláčné.

    Like

  2. Někdy si říkám, že bych si měla udělat něco jako knižně-seriálový maraton. Třeba jednou týdně jedna knížka, jeden díl seriálu. Mám na mysli Hercula Poirota samozřejmě. Některé díly bych si moc ráda připomněla. 🙂

    Like

  3. Já jsem asi zlá, ale knihu, která má cenu \”Kosmas cena čtenářů\” bych nepovažovala za knihu, která získala Magnesii Literu :DJinak co se vánoční tematiky týče, doporučuju třeba Advent od Gunnara Gunnarsona, to by se ti mohlo líbit 🙂

    Like

  4. Já se letos splnění ani neblíží, výzva mi vůbec nesedla. Minulý rok jsem dohledávala jen asi pět knih, které bych si jinak nepřečetla, tentokrát by jich ale muselo být asi patnáct, tak jsem to cca. před měsícem vzdala. Je mi to vlastně docela líto, protože podobné výzvy plním ráda a loni jsem si to opravdu užila… ale co se dá dělat. Uvidíme, třeba se mi poštěstí příští rok. I když, s miminkem na cestě, nevím, nevím… :DPéťa – Čtení pod lavicíwww.ctenipodlavici.cz

    Like

  5. No, přijde mi, že ta výzva 2019 bude o něco jednodušší. Tedy jak v jakém ohledu. S některými úkoly bude problém, ale rozhodně mě teď napadá aspoň na 15 témat kniha, kterou bych si mohla přečíst. 😀 Tak hodně štěstí. 🙂

    Like

  6. Tak jsem se schválně podívala, jak jsem na tom s výzvou já a pravděpodobně nesplním 4 body. Nemám zatím knihu, která byla vydána v roce mého narození, knihu od slovenského autora, knihu, která získala Magnesiu literu (mám doma nově P.S., ale vůbec na ni nemám náladu) a knihu, jejíž děj se odehrává v Brně. Díky tobě jsem si ale zařadila Hanu pod stejný bod jako ty. Vůbec mi nedošlo, že tam vlastně jídlo hraje takovou roli. Teďka v prosinci budu ráda, když přečtu tak 3 knihy, takže pochybuji, že ještě něco doženu. I tak si ale myslím, že jsem nakonec zvládla víc, než v co jsem doufala 🙂 A tobě gratuluji ke splnění! Uvidím, jestli se příští rok opět zúčastním (ale asi jo :D).

    Like

  7. Chápu, že se do toho nutit nechceš. Já popravdě taky chvíli myslela, že se na to prostě vykašlu, protože se mi to vůbec nechtělo číst, mám spoustu vlastních nepřečtených knížek. Ale nakonec jsem si s tím nějak poradila no, kousla jsem se a šlo to. 😀 🙂 Tak držím palce do příštího roku. 🙂

    Like

Leave a comment